Vědci ve svých zemích zkoumali po třech periferních oblastech. V Česku se zaměřili na Vysočinu, Olomoucký a Ústecký kraj. Výsledky dvouletého projektu shrnul na debatě Vize pro Česko v Ústí nad Labem sociolog Libor Prudký z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.
„Každý kraj je na tom úplně jinak. Z hlediska perspektivy občanů, jejich očekávání do budoucna, jsou na tom obyvatelé Ústeckého kraje nejhůře. Ten kraj vypadá, že je ztracený. Vysočina je venkovský kraj s malými obcemi a nejnižším příjmem hned po Karlovarském kraji, avšak s nejspokojenějšími lidmi. Olomoucký kraj je rozdělený na dvě nesourodé části,“ přiblížil Libor Prudký.
Právě Ústeckému kraji byla věnována debata, které se zúčastnil i náměstek hejtmana pro školství Petr Šmíd (SPO) nebo proděkan pro vnější vztahy Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Pavel Kuchař. (Je to přesně? Je na této fakultě?)
„Ve světě se ví, že velké transformace území, kde se zhroutil průmysl, na němž stála veškerá ekonomika, jsou spojeny s tím, že tam měly univerzity rozhodující vliv. Hovořím třeba o Porůří, Manchesteru a Liverpoolu, Detroitu. Univerzity tam jednak dávaly impulzy pro vědeckotechnický rozvoj a inovace a napravily to, co se propadlo, jednak přinesly velký počet nových zaměstnaneckých míst,“ popsal Libor Prudký.
Regionální univerzity podle sociologa Libora Prudkého neplní zcela roli, jakou by hrát měly. Vysoké školy v ČR svou tzv. třetí roli, tedy působení na rozvoj regionu, naplňují velmi málo. Přitom by to pomohlo jak regionům, tak školám.
„Při respektování potřeb regionu by došlo samo o sobě k tomu, že by vysoké školy ozdravěly. Dnes jsou právem kritizovány, že produkují davy lidí, kteří jsou občas nepoužitelní. Třetí role je výzva,“ řekl Libor Prudký.
Podle sociologa kritéria pro hodnocení vysokých škol fakticky vedou ke zhoršování jejich úrovně. „A to tlakem na zvětšování počtů studentů a faktickým snižováním kritérií při výuce a také obludným nárůstem často pseudovědecké činnosti, kterou musí školy kvůli financování produkovat a hlavně vykazovat,“ uvedl.
Přitom působení v regionu a přímé spojení s jeho potřebami by podle Prudkého vedlo i k vyššímu uplatnění absolventů, ale především k nárůstu celkové kulturní a vzdělanostní úrovně a ta je klíčem k rozvoji periferií.
„Nejde jen o zadávání témat diplomových a dalších prací, ale i o společné projekty s firmami, pomoc obcím a sdružením obcí, analýzy potřeb regionů, spolupráci na vzdělávání na středních školách,“ nastínil možnosti Libor Prudký.
Kompletní sociologické výsledky jsou popsány v knize: Prudký L. (ed.), Šmídová M., Vojtíštková K., Kraje, periferie, hodnoty (Možnosti periferních krajů na cestě za dobrými hodnotami. Vydalo CDK Brno, 2016. A na webových stránkách Centra pro studium vysokých škol, v.v.i. Praha, které je hlavním řešitelským pracoviště výzkumů.
Psali jsme:
-634969874640202415.jpg&id=10051)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
