Kyjev v posledních dnech dramaticky zesiluje válku v Doněcku a Luhansku. Učinil tak navzdory nezvykle ostrým výrokům amerického ministra zahraničí Kerryho na summitu v Soči, kterými varoval Petro Porošenka, aby zapomněl na zamýšlený "konečný útok" proti domobraně. Víkendové bombardování největší koksovny v bývalé Ukrajině v městě Avdijivka, která je pod kontrolou povstalců, proto působí ze všeho nejvíc jako test, kolik si navzdory Kerryho "výprasku" kyjevské loutky mohou dovolit, aniž by svého medvědáře až příliš rozčílily.

Bez války to nepůjde

Porošenko i Jaceňuk jsou totiž po Soči nyní ve dvojích kleštích: Američané potřebují, aby alespoň na čas předstírali, že berou minské dohody vážně, jenže to je pro oba hlavní pučisty (jakkoli se vzájemně nenávidí) cesta do pekel. Oni válku na východě země bezpodmínečně potřebují. Země se hroutí hospodářsky i politicky a pouze udržování zdání "války s Ruskem" (jak Porošenko nyní vraždění vzbouřených ruskojazyčných Ukrajinců nazývá) zabraňuje vzpouře i v dalších regionech.

Kyjev posiluje své jednotky na válečné linii s Donbasem. Oligarcha Porošenko, tento týden znovu zopakoval, že znovusjednocení země je možné jen za pomoci vojenské síly. A Brusel se tváří, že žádný Minsk 2 nebyl.

Stejné zdání pokračující "revoluce" čokoládový oligarcha udržuje i skrze "parlament". Ten právě vypověděl Úmluvu o ochraně základních práv a svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech včetně Evropské sociální charty. Nechme stranou, že oba dokumenty jsou jen nicneznamenající žvásty. Jde o symbolický význam tohoto gesta pro praktické zotročení vlastního obyvatelstva. Tyto úmluvy prý odnynějška neplatí v oblastí Doněcka a Luhanska. Parlament uložil Ministerstvu zahraničních věcí, aby o rozhodnutí informovalo generálního tajemníka OSN a generálního tajemníka Rady Evropy. Náckové z Pravého sektoru a spol. tedy nyní mají i oficiálně volné ruce pro svá zvěrstva.

Publicista Dmitrij Pučkov o kyjevské juntě a situaci v Rusku