Mírové rozhovory o situaci v Sýrii v kazašské Astaně by měly začít již příští týden. Rusko s Tureckem - země, které summit svolaly - zjevně čekaly na nástup nové Trumpovy administrativy. Původně se totiž s účastí Spojených států vůbec nepočítalo. Když se končící Obamova vláda dožadovala účasti USA na jednáních, rozhodli se pořadatelé summit odložit do doby nástupu nového amerického ministra zahraničí. V Astaně by se tak mohl nový ministr zahraničí Spojených států Rex Tillerson poprvé oficiálně setkat se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem.

Všichni chtějí do Astany

Účast obou velmocí by mohla přinést skutečné řešení syrského konfliktu, který si vyžádal již více jak půl miliónu obětí na životech. Není divu, že se do jednání znovu hlásí i všechny syrské vojenské teroristické formace (nazývané v západním tisku eufemisticky "umírněná opozice") vyjma tzv. Islámského státu a Fronty an Nusrá, což není nic jiného než přejmenovaná Al Káida. Právě spor o to, s kým je možné vyjednávat a jak rozdělit nerozdělitelné, vedl (vedle diskuse o budoucnosti legitimně zvoleného prezidenta Asada) ke krachu jednání v Ženevě v minulém roce.

Ozbrojené opoziční skupiny instalované a udržované Západem jako nástroj na svržení Asada podstatně zkrotly. Jejich velitelé si uvědomují, že poté, co ruské letectvo rázně rozhodlo situaci na bojišti a po změně v Bílém domě, by pokračující bojkot jednání či kladení nepřijatelných požadavků vedlo k jejich úplnému vyšachování. Proto se urychleně dohodly na společném postupu a do Astany zřejmě vyšlou delegaci pod vedením Muhammada Allúše, jenž patří ke skupině Džajš al-Islám, která stále kontroluje malou část území v okolí Damašku.

Vždycky jde o Golany

Situace na frontových liniích v celé Sýrii je přesto nadále značně znepřehledněná tím, že jednotlivé protiasadovské ozbrojené skupiny spolu intenzivně kooperují a jejich pozice se vzájemně prolínají. Takže na jedné linii společně bojují tzv. "umírněná opozice", na kterou se vztahuje dojednané příměří - a Fronta an Nusrá či ISIL, s nimiž se nejedná.

Zvýšená aktivita bojů v posledním týdnu může souviset právě s chystaným jednáním v Astaně, před nímž si jednotlivé strany snaží vydobýt co nejlepší pozici. Kromě legální vlády v zemi reprezentované prezidentem Asadem, podporovaným Ruskem, Íránem a jednotkami libanonského Hizballáhu, má své zájmy na tomto mezinárodním válčišti pochopitelně i Turecko. To po nezdařerném puči vyměnilo boj s Kurdy za podporu povstalců a dnes válčí v jedné linii společně Ruskem. Na druhé straně barikády zůstávají Saúdská Arábie a Katar, kteří dál podporují islamistické ozbrojené skupiny jak dodávkami nejmodernějších zbraní, tak i finančně.