Marně se snažím vžít do pocitů ženy, které před očima vlak rozdrtil její dítě. Je to něco tak strašného, až se to nedá vyslovit. A proč? Frustrovaný šílenec se tak prostě rozhodl. Jak už to tak tihle týpci dělávají, zaútočil na nejslabší, ženu, dítě, potažmo starou ženu. Na muže si netroufl. Takováhle věc se samozřejmě stát může, blázni po světě chodí, ale v poslední době je všeho nějak víc. Jiný idiot nedávno zavraždil svou sousedku. Pochybuji, že k tomu měl nějaký důvod kromě toho, že byla Židovka a on muslim. Nejspíš ho to uráželo.

Co mají tyto případy společného? Jeden byl pod vlivem drog a tudíž „prý“ nesvéprávný, u druhého to nejspíše dopadne podobně. Ostatně, kdo jiný než blázen by mohl provést takovou věc? A tak je zavřou do blázince, budou je zkoumat a léčit a může se stát, že za pár let budou opět chodit mezi lidmi a hledat další oběti. Napadá mě, že je to docela dobrý návod jak se zbavit někoho nepohodlného. Nafetovat se a „v pominutí mysli“ zabít. Potom stačí jít na léčení a postupně začít dělat pokroky. A než se nadějete, jste zase venku.

Až migranti zjistí, že všechno je jinak

No, trochu jsem odbočil. Faktem ovšem je, že po druhé světové válce se západní Evropa pokouší stát jakýmsi tavícím kotlem národů. Vyplývá to ostatně z její koloniální historie. Pokud si ale někdo myslí, že se něco „taví“, nalhává si do kapsy. Třetí či čtvrtá generace přistěhovalců si s novou vlastí rozumí možná ještě méně, než jejich prarodiče, kteří sem přišli. A nové vedení Evropy v míchání v kotli vesele pokračuje, aniž by se zamyslelo nad budoucností. Německá kapitánka záchranné eurolodi prý pochází z bohaté rodiny a požaduje, aby Evropa přijala dalšího půl milionu běženců. Kolik z nich si k sobě domů vezme jejich rodina, co myslíte? Deset, dvacet, sto, tisíc? Nejspíš ani jednoho. Co se s těmito lidmi v Evropě stane? Nejdřív dostanou podporu, později bydlení v nějaké levnější čtvrti, práci dle možností a jejich kvalifikace, tedy většinou tu nejpodřadnější. Navíc z Afriky prchají většinou muži, velmi mladí muži, kteří na novém kontinentu budou mít problém sehnat si partnerku. Počáteční euforie, zejména německých mladých žen, pomalu vyprchává se zkušeností, že muži z jiné kultury, zvyklí ženu směňovat za ovce a velbloudy, se k nim posléze chovají jako k majetku, nikoliv jako k rovnému partnerovi. Tedy ne že by toto nedělali i někteří muži z naší kultury, ale přeci jenom jiný kraj, jiný mrav. Co je u nás odsuzováno, jinde považují za normální. Nebo dokonce i za zákon. Většina přistěhovalců tedy skončí nakonec v chudinských čtvrtích a začne svou novou vlast nenávidět, protože si všechno představovali úplně jinak. A s tou novou vlastí začnou nenávidět i ony namyšlené a dobře oblečené bílé lidi, kteří se mají o tolik lépe.