Shodou mnoha okolností jsme prostě dostali šanci, stejně jako ji před námi měli dinosauři. Ty však v dalším evolučním vývoji zastavila příroda – pád planetky - a s tím související zásadní změny klimatu. My se s vysokou pravděpodobností vyhubíme sami dříve, než by se o to postarala sama příroda. Vytváříme si pro to početnou řadu předpokladů.

V první řadě se nepřiměřeně množíme. To by však samo o sobě ještě nebyl tak fatální problém, pokud by tomu odpovídaly vnější podmínky. Člověk jako živočišný druh se však nekontrolovaně množí i tam, kde k tomu podmínky nejsou, nebo je z mnoha důvodů, včetně subjektivních, nedokáže či dokonce ani nechce využívat. Pak čeká s rukou nataženou na vnější pomoc – od jiných, životaschopnějších či šťastnějších člověčích skupin. Pokud jde o jednorázovou pomoc – tomu rozumím. Jako lidé nadaní sociálním cítěním a jistou schopností altruistického jednání bychom se ostatním lidem v nouzi měli snažit pomoci. Ale pokud se z této původně jednorázové pomoci stane systém, to už je na pováženou. Lidé si zvyknou a převážná většina z nich si už ani zásadní změnu nepřeje. Hlavně že čas od času přijedou nákladní auta s moukou či rýží. Při svém čekání se tato populace dále množí, čímž se situace stále více vyhrocuje.

Vítězství národně osvobozeneckých hnutí v Africe přineslo nejen konec koloniální nadvlády evropských států, ale v mnoha těchto zemích také konec demokracie, prosperity a soběstačnosti. Vyhánění pracovitých a odborně zdatných farmářů pocházejících z evropských zemí zkázu jen dokonává.