V první řadě si však musíme přiznat, že poučka o rovnosti všech lidí neplatí a že na schopnosti a mentální předpoklady jednotlivých ras a často i kmenů mají obrovský vliv tisíce let předchozího vývoje ve specifických místních podmínkách.

Jako příklad může posloužit i skutečnost, že v mnoha afrických zemích dodnes vykonávají těžkou práci na polích pouze ženy. Zvyky jsou skutečně „železné košile“ a místním obyvatelům se vetřely hluboko pod kůži, s vysokou pravděpodobností vedly i určitým genetickým mutacím.

Některé skupiny lidí, a to i v Evropě, se dodnes chovají jako klasičtí „sběrači“, kteří své aktivity směřují především na získávání obživy nikoli cílevědomým pracovním úsilím, ale extenzívním využíváním jakkoli dostupných zdrojů. Nepamatuji se, že bych u nás někdy viděl například cikány ve vedení zemědělských družstev, případně osobně okopávat řepu a brambory, vysazovat stromky, či se do úmoru obětavě plahočit při kultivaci své malé zahrádky.

V Africe však stále existují stamilióny lidí, kteří jsou ještě nejméně polovičními sběrači. Nejtragičtější na současném vývoji je, že v mnohých státech Afriky se k moci dostali despotičtí vůdci, kteří se pro zvýšení svého vlivu na místní obyvatele rozhodli vyhnat ze svých zemí potomky bývalých kolonistů, kteří se jako zkušení zemědělci starali o produkci potravin nejen pro místní obyvatelstvo, ale často i na export.