O víkendu jsem se v Londýně zúčastnil zajímavé a inspirativní třídenní konference asi stovky současných i bývalých politiků, akademiků a představitelů byznysu, která se každoročně schází pod názvem Le Cercle. Byla tam řada známých osobností nedávné britské politiky (John Major, Norman Lamont, Malcolm Rifkind), z Ameriky (např. John Wolfowitz), ale i současný polský ministr zahraničí Sikorski nebo gruzínský prezident Saakašvili.

Nebudu komentovat jednotlivá vystoupení, ani vystoupení své, které je k dispozici na těchto webových stránkách (a trochu zkráceně publikované v sobotních Lidových novinách pod názvem „Mezi stagnujícím Západem a rychle rostoucím Východem“). Poučil jsem se v mnohém, ale musím se podělit o jeden, zcela hrůzný zážitek, který jsem tam musel protrpět.

Na konferenci vystoupil i švýcarský profesor z univerzity v Ženevě, předseda jakéhosi Evropského kulturního centra, ale hlavně speciální poradce (jeden ze čtyř) předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa, Dusan Sidjanski. Zdá se, že ještě nepostřehl, že má dnešní Evropa (a hlavně Evropská unie a Eurozóna) nějaký problém. Vím sice, že eurofanatici existují, vím, že přes všechno, co se děje, chtějí stále více a více Evropy, ale míra a způsob, s jakým své názory prezentoval tento člověk, přesahovaly všechno, co jsem dosud zažil. Pikantní bylo, že to byl Švýcar narozený v Bělehradě – navíc ani Švýcarsko, ani Srbsko členy EU nejsou.