Vážení přítomní, vážení televizní diváci,

děkuji Českému svazu bojovníků za svobodu a jeho předsedovi Jaroslavu Vodičkovi za pozvání na toto každoroční setkání. Letos je mimořádně slavnostní. Oslavujeme 100. výročí vzniku Československa, společného státu Čechů a Slováků a 100. výročí obnovení české státnosti. Prvně v dějinách ve formě republikánského zřízení. K dnešnímu výročí jsou organizovány stovky či tisíce veřejných shromáždění, výstav a koncertů i v nejzapadlejších koutech naší vlasti, ale nejsem si zcela jist, zda jsou konány s dostatečně důsledným domýšlením všech souvislostí, které před nás dnešek – současná Evropa a probíhající změna ambicí projektu evropské integrace – staví.

Dnes je důvod slavit. V mnoha ohledech žijeme v nejpříznivější době naší více než tisícileté historie.  Měli bychom proto jasně, hrdě a sebevědomě říci, že založení Československa – přes všechny peripetie, kterými jsme za uplynulých 100 let procházeli – považujeme za jednoznačné pozitivum, které si nikdy a nikým nesmíme nechat znesvětit. Zejména ne těmi, kteří si naši samostatnost a suverenitu nikdy nepřáli a kteří v ní viděli (a vidí) jen chyby a rizika.

Česká republika je dnes úspěšnou a prosperující zemí, která žije v bezpečí, která nemá žádné vážné problémy se svými sousedy a která nečelí bezprostřednímu vnějšímu ohrožení. Před 100 lety to bylo jiné a jiné to bylo i  ve většině okamžiků minulého století.

Původně koncipovaný státní útvar, Československo, pohromadě sice celých těchto sto let nevydržel, ale náš rozchod se Slovenskem, ke kterému došlo před čtvrt stoletím, byl velmi přátelský, nevyvolal mezi našimi národy žádné nepřátelství, a i my Češi máme radost, že se – podobně jako nám – dobře daří i Slovákům.