Původně jsem si myslel, že nastává okurková sezóna, v níž budou klíčovou událostí vysoké teploty a letní atmosféra. Myslel jsem proto, že budu tento týden psát např. o tom, že před 1960 lety vypukl v Římě ničivý požár, který vedl k tomu, že si císař Nero vyřídil své spory s křesťany. Nebo že budu psát o tom, že se tento týden dožívá sedmdesáti let Angela Merkelová, která – ač dlouhá léta největší politička Evropy či světa – fakticky zmizela ze světa. Nedůstojnost toho, jak se jí zbavila její CDU a vlastně celé Německo, je do očí bijící. V mnohém jsem s ní zásadně nesouhlasil, ale ona byla produktem a ztělesněním Německa, nikoli politikem, který by Německo svým originálním vůdcovským postojem zaváděl na scestí.

To, že si Merkelovou do klíčové funkce Němci zvolili a že ji 18 let nechali ve svém čele, vyjadřuje, že její politika byla jejich politikou. Míra lidské neloajality je i v tomto případě děsivá. A varovná.

Chtěl jsem však také připomenout, že před sedmdesáti lety vyšel první singl Elvise Presleyho Blue Moon of Kentucky. A že tím v mnohém začala úplně nová éra. Bylo to revolucí. Mám strach, že pro Merkelovou nikoli úplně klíčovou. Bohužel.