Je neuvěřitelné, že se Ivan Kočárník dožívá 70 let. Vždycky jsem ho považoval za viditelně mladšího než sebe, ale ukazuje se, že mne rychle dohání.

Ivana jsem znal už v hloubi komunistické éry. Nejsem si vědom, že bychom se znali z Vysoké školy ekonomické, kde studoval několik let po mně (a kdy si – jak zlí jazykové tvrdí – na studium vydělával hraním mariáše, který moc dobře uměl), ale brzy potom jsem si tohoto mladého pracovníka Ministerstva financí začal všímat. Nebyl řadovým úředníkem ministerstva. Celá desetiletí se snažil být nedaleko ekonomické a finanční teorie. Měl obrovský vliv – a pro nás, kteří jsme v 70. a 80. letech byli v nemilosti – i obrovský význam, protože jako výkonný redaktor měsíčníku Finance a úvěr po celých 20 let normalizace do časopisu propašovával naše texty. Byla to zajímavá hra. Články (neboli statě) musela schvalovat celá oficiální redakční rada časopisu (patřičně ideově hlídaná) a jiné texty – přehledy, recenze, informace – měl plně v ruce sám výkonný redaktor. To vedlo k tomu, že jsme mnoho našich textů převáděli do jednoho z těchto tří formátů a Ivan Kočárník je „na své triko“ vytiskl. Takové poměry už se dnešní mladé generaci zdají jako něco naprosto nepochopitelného, i když my staří začínáme mít strach, že se do podobného systému obloukem navracíme.