Vážená paní Emo, to slovo Emilie nějak neumím vyslovit,

dovolte mi, abych Vám vyslovil svou nejhlubší soustrast s úmrtím Vašeho manžela, kterého jsem měl velmi rád, kterého jsem si velmi vážil jako člověka a jehož umění jsem velmi oceňoval. Když jsem měl v roce 2003 poprvé možnost udělovat v roli prezidenta republiky státní vyznamenání, ani chvíli jsem neváhal a udělil jsem ho Adolfu Bornovi. Setkalo se to s mimořádným souhlasem veřejnosti, protože on byl umělcem veřejnosti známým a veřejností obdivovaným. Tvořil pro normální lidi, nikoli pro intelektuální smetánku. Bude nám všem velmi chybět.

Vzpomínám si na naše snad poslední setkání, které bylo ve velmi přátelském prostředí na terase vily pana profesora Dungla a já měl tu čest sedět s Vámi oběma u stolu. Bylo to moc hezké.