Prvně jsem byl v Koreji v 90. letech jako předseda vlády, potom v minulé dekádě jako prezident a v roce 2009 potřetí v době našeho předsednictví EU, takže jsem tam vlastně jel za EU předsedat summitu EU-Jižní Korea.

Sledovat v korejském boeingu na velké obrazovce leteckou mapu cesty je úžasné. Z Prahy letíme přes Polsko, přes kousek Litvy, po hranicích Lotyšska a Běloruska (které jsme – když jsem čekal v Praze na letišti – porazili v hokeji 6:1), přes nekonečné roviny Ruska (směrem na Moskvu, Tobolsk a Novosibirsk), přes Mongolsko, Čínu a Žluté moře, abychom se vyhnuli Severní Koreji, do Soulu, hlavního města Jižní Koreje. Let tam, tedy na východ, po větru trvá necelých 10 hodin. V letadle je obrovský „duty free“ prodej, nikdy jsem neviděl, že by se touto formou rozsáhle prodávaly nejrůznější léky a doplňky stravy.

Korea je nesmírně hustě obydlená země (napadá mě, že jsem totéž psal ve svých posledních Zápiscích z Malty) – její rozloha je jen o 20 % větší než rozloha České republiky, ale žije tam 50 miliónů obyvatel, čili 5 krát více lidí. I její hlavní město je asi jako deset Prah, celá soulská aglomerace má 24 miliónů obyvatel. Z minulých návštěv mám vzpomínku obrovské přeplněnosti – Korea je navíc velmi hornatá, a proto jsou mnohá místa nepřístupná.

Korea má dlouhou historii, charakterizovanou ve středověku boji s Japonci a s okupací Číňany (Mandžusi), krátkou éru korejského císařství v 19. století a od roku 1910 do 1945 okupací Japonska. Republika byla vyhlášena v roce 1948. V roce 1950 začala korejská válka, která skončila podepsáním příměří až v roce 1953. Zahynulo při ní 3,5 miliónu vojáků i civilistů. Země je tragicky rozdělena dodnes.