Děkuji za pozvání na dnešní konferenci, kvůli níž jsem o týden odložil svou cestu do Mexika. Snad to bylo dobré rozhodnutí. Když jsem někdy v dubnu nebo květnu letošního roku přislíbil svou účast, téma konference se mi zdálo být poměrně jasné a jednoduché. Mé stanovisko k němu také. Když jsem však v posledních týdnech začal vážně přemýšlet o tom, jak zde dnes toto téma uchopit, jednoduché to být přestávalo.

Můj prvotní názor na téma konference je založen na politicky nekorektní, byť téměř automaticky a samozřejmě vyslovované tezi, že evropská ekonomika – nedojde-li v Evropě k zásadním a hlubokým změnám – žádné perspektivy nemá, resp. že nemá žádné dobré perspektivy. To ode mne není apriorní, paušální, negativistický, tzv. euroskeptický postoj. To je z mé strany výsledek pozorného sledování dlouhodobých trendů vývoje evropské ekonomiky a společnosti, kterému se věnuji již řadu desetiletí, tedy v mých politických, ale i předpolitických životních obdobích. Už je to pozapomenuto, ale před několika desetiletími, tedy dávno před vznikem eura, se mluvilo – téměř bez nutnosti tento názor nějak široce zdůvodňovat – o euroskleróze.

V nedávno publikované knize „Česká republika na rozcestí“[1], v kolektivním produktu Institutu Václava Klause, je nikoli náhodou i kapitola nazvaná „Ekonomický a politický úpadek Evropy“ (str. 170-191). Zatím se jedná „jen“ o úpadek relativní, mluvíme-li o makročíslech. Vůči jakému regiónu světa považujeme tento úpadek za až příliš evidentní, naznačuje nadpis kapitoly následující: „Vzestup Východu a BRIC zemí“ (str. 192-199). V podstatě právě toto je východiskem mého přístupu k tématu Vaší konference.

V knize si všímáme toho, že „země EU postupně ztrácejí svou ekonomickou pozici ve světě, a tím i svůj politický a kulturně-společenský vliv“ (str. 170), což nikoho z nás – i když nemáme žádné geopolitické ambice – nemůže těšit. Příčinu této ztráty vidíme nejenom v ekonomické rovině, ale i – nebo dokonce ještě více – ve „vědomé rezignaci západní civilizace na své konstitutivní prvky“. Považujeme to za tak vážné, že se obáváme, že „zažíváme jev, pro který nemáme výstižnější termín než demise Západu“ (str. 171).

Vrátíme-li se k ekonomii, hlavní příčinu evropských problémů vidíme v „nefunkčním evropském ekonomicko-sociálním modelu“ (str. 173), v „neproduktivním a nedemokratickém modelu evropské integrace“ (str. 175) a, jako důsledek toho všeho, ve „fatálně chybném projektu evropské měnové unie“ (str. 181), na nějž – když se jeho defekty plně projevily navenek – navázaly zcela kontraproduktivní „metody řešení jeho krize“ (str. 186). Evropské ekonomické potíže však mají své obecnější, tedy mimoekonomické příčiny, jejichž jádro vidíme v „cílevědomé a organizované demontáži našich vlastních společenských struktur, tradičních hodnot a ctností… a v sebedestrukci principů, které náš svět až dosud držely pohromadě“ (str. 172). To jsou citáty z naší knihy.