Dne 14. dubna 2016, v den jeho sedmdesátých narozenin, udělila Správní rada Institutu Václava Klause JUDr. Ing. Dušanu Třískovi, CSc. výroční Cenu IVK. Stal se teprve třetím nositelem této ceny – po Stanislavě Janáčkové (v roce 2014) a Milanu Knížákovi (v roce 2015). Cenu mu udělila za „dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického myšlení a za významný podíl na transformaci české ekonomiky“. Součástí tohoto ocenění byla i nabídka vydání jeho knihy, podle vlastního výběru.

Dušan Tříska si jako její obsah zvolil výběr svých nejdůležitějších životních textů, a proto je vhodné v této předmluvě promluvit nejen o jeho přínosu pro ekonomickou vědu a pro naši transformaci, ale i o něm samotném. Dušan Tříska se v plné svěžesti (on dodává, že po operaci kyčle) dožívá sedmdesáti let, ale my všichni – a já jsem si to kolem sebe znovu ověřil – ho stále bereme jako „mládence“. Je typem věčně mladého člověka jak svým chováním (zejména humorem), tak svým oblékáním a účesem. Je pouze o pět let mladší než já, ale vypadá jako z jiné generace.

Mimochodem, i toto je už celá desetiletí předmětem našich rozhovorů. Před více než třiceti lety, kdy jsme se potkali prvně, trval na tom, že je o generaci mladší – myslel tím to, že klíčový (v pohledu počátku 80. let) moment našich životů, rok 1968, prožil on ještě jako student, zatímco já, o pouhých pět let starší, jsem už byl aktivním účastníkem událostí tohoto roku. V jistém slova smyslu to může být pravda. Tento rok byl pro naši generaci (a naše generace) v mnohém určující. Rok 1989 už v tomto smyslu určujícím – pro nás – nebyl. Ten už nic „neurčil“, tehdy jsme teprve měli možnost začít dělat to, co už jsme dávno dělat chtěli a co jsme měli v hlavě dobře srovnané.