Na stejné konferenci „Dialog civilizací“, na stejném místě – na krásném historickém Rhodosu, ve stejném hotelu a stejném pokoji, ve stejném slunečném počasí – o dva týdny dříve a proto trochu teplejším, na stejně strukturovaném programu konference, ale s trochu obměněnými účastníky, jsem měl pocit, že už jsem všechno napsal loni a že letos žádné zápisky z cesty na Rhodos psát nebudu. Při zpátečním letu jsem si to rozmyslel. Bylo i nebylo to stejné.

Pohled ze stejného okna jako loni.

V loňském roce na Rhodosu nebylo zemětřesení (více než 5 stupňů), ale já jsem to letošní bohužel ani nezaregistroval. Loňské fórum nebylo po Erdoganově projevu, v němž kritizoval lausannskou konferenci, která v roce 1923 vymezila dnešní Turecko (prý to bylo příliš málo velkorysé, což Řeky v těchto dnech dost vyděsilo) – my jsme si doma z jeho široce koncipovaného projevu vzali jen vysoce aktuální část o migrantech. Nebylo to v den pohřbu bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese (nestora světové politiky, s nikým jiným ve světové politice jsem se tolikrát osobně nesetkal jako s ním. Nikdy nezapomenu na to, jak při státní návštěvě v Praze, když mu bylo 86 let, po zcela naplněném dni hledal, kde by se dalo v jedenáct hodin v noci v Praze jít tancovat), o kterém po jeho smrti všichni psali jen dobré, ale už v pondělí, tři dny po pohřbu, The International Herald Tribune uveřejnil rozsáhlý komentář s hlavní tezí, že Peres byl známou holubicí, která vytvářela prostor pro izraelské jestřáby. Jiné bylo i setkání s předsedou řecké opoziční Nové demokracie (údajně má preference kolem 40 %), který byl po mém projevu – který se jen okrajově týkal EU – naprosto nešťastný a nechápal, že někdo může EU, která se o Řecko tak dobře stará, kritizovat. A to je šéf opozice k Trispasovi, jakoby mírně napravo.

Rhodos je krásný, v končící sezóně nikoli přecpaný turisty. Migranty tam – z pro mne nepochopitelných důvodů – nemají, ač je turecké pobřeží na dohled. I když HDP na hlavu v Řecku klesl v posledních letech o 30 % (náš pokles HDP po pádu komunismu byl daleko menší), místní šofér, který se o mne celé čtyři dny staral, mi říkal, že to lidi na ostrovech necítí – pouze ve městech, hlavně prý v Athénách. Nevím. Moře, slunce, víno, olivy, feta sýr a ryby jsou tam pořád. A spolu s nimi turisté. A stále přicházejí i evropské peníze (peníze daňových poplatníků z jednotlivých evropských zemí), které umožňují nepřetržité odkládání splácení dluhů.

Vstup do starého historického města.