Mluvili tam také dva lídři Alternativy pro Německo Meuthen a Gauland a jako poslední řečník já. Tisíc pět set lidí nadšeně tleskalo, nevím, kdy v historii měl někdo z Česka v Německu tak velké publikum. Asi ani pánové Herman a Bělobrádek tolik posluchačů na akcích sudetoněmeckého landsmanšaftu nemají. Publikum vypadalo jako normálně se chovající občanská demokratická strana a žádný extrémní výrok – s výjimkou venku pokřikující levičácké Antify – tam nezazněl.

Dvě doplňkové poznámky. AfD si v březnu v Norimberku zadala městskou halu (moc hezkou) a v úterý, čtyři dny před dlouho připravovaným volebním shromážděním, svůj podpis na nájemní smlouvě starosta zrušil. AfD se odvolala ke správnímu soudu, který však během 24 hodin rozhodl o nesprávnosti tohoto pokusu akci torpédovat. Malé vítězství.

V nedělním Frankfurter Algemeine byly tři stránky věnovány rozhovoru s kancléřkou Merkelovou – s nadpisem „Cukroví pečené s Mutti“. Velmi přátelské otázky novináře, velmi nekonfliktní odpovědi. O několik stránek dále byl však velmi nepřátelský článek „Kdo nepřijme migranty, musí platit“. Země V4 podle autora rozhodnutím Evropského soudu utrpěly zdrcující porážku. Výhružně dodal, že neposlechnout toto rozhodnutí by znamenalo zpochybnění samotné podstaty Evropské unie. Tak už snad radši do Zakavkazska.