Měli jsme totiž pocit, že se v Rakousku hlasuje i o nás. V posledních desetiletích byl v Evropě poprvé tak blízko významnému volebnímu vítězství představitel strany, jenž usiluje o lidskou svobodu na úkor státní mašinérie, svobodu v dnešní Evropě tak ničivě oslabující.

Je to veliká škoda. Mohl to být ještě tvrdší úder namyšleným „majitelům“ zglajchšaltované Evropy, pánům Schulzům, Junkerům a Tuskům a všem jejich přisluhovačům či s nimi se v Bruselu i jinde vezoucích. Z tohoto výsledku se brzy otřepou. Přesto je třeba neklesat na duchu a nezapomínat na druhou, daleko pozitivnější stránku věci. Zmíním čtyři momenty:

1. Téměř 50 % hlasů pro kandidáta Strany svobodných, které dostal i přes neuvěřitelnou mediální masáž, je sdělením, že 50 % rakouských voličů bylo ochotno zdvihnout hlavu a vzepřít se rakouskému (ale i evropskému) politickému establishmentu a jeho pomocníkům v médiích. To se na celostátní úrovni ještě v Evropě nestalo.