Argumenty jsou poměrně triviální – Evropa není ekonomicky dostatečně homogenní entitou(a nemá takovou míru cenové a mzdové flexibility a mobility práce, aby to nevadilo) a Evropa není a nemůže být entitou politickou (nevytváří ji jeden národ a není v ní pocit identity a z ní vyplývající solidarity).

To jsou dlouhodobě platné charakteristiky, které se v čase mohou měnit a také se mění, ale jen pomalu. Urychlit jejich pohyb je možné jenom násilím, nikoli politikou. Kohl a Mitterrand – se svou osobní zkušeností z II. světové války, jejíž vznik zcela mylně interpretovali jako důsledek roztříštěnosti Evropy do malých států, vážnost a význam těchto charakteristik nebrali v úvahu, resp. věřili v jejich snadnou změnitelnost politickými zásahy. To jsem označoval za rezidua komunistického myšlení, za analogii hesel „poručíme větru a dešti“.