Pro mne, a jistě i pro řadu dalších z nás, byl nejpodstatnější událostí tohoto týdne čtvrteční pohřeb papeže Benedikta XVI. v Římě. Hned po oznámení jeho smrti jsem jeho odchod označil za obrovskou ztrátu. Dodal jsem, že byl „posledním z velikánů 20. století, který bojoval za staré dobré hodnoty“ a že pro mne byl „hlavním symbolem souboje normálního světa s moderním pokrokářstvím“. Řekl jsem ještě, že tím „končí jedna etapa vývoje lidské společnosti“.

Měl jsem tu čest být v Římě na jeho pohřbu. Pohřeb papeže Benedikta XVI., velkého papeže, velkého teologa, velkého církevního administrátora, který proběhl na svatopetrském náměstí 5. ledna 2023, byl zvláštní. Nejsem expert na taje pohřbů papežů, ani na to, co se na takovém pohřbu má či nemá, musí či nemusí, smí či nesmí, ale já jsem v jeho průběhu – v nečekaném chladu lednového Říma – měl pocit, že celá ta sláva není o Benediktu XVI.