Vážený pane doktore, velmi pozorně, spolu s námi, sledujete trestní věc, dnes již odsouzeného Petra Kramného. Ve světle všech a zejména nových skutečností, dovolte pár otázek:

1. V jakých případech a za jakých podmínek lze podat návrh na obnovu pravomocně skončeného trestního řízení?
Odpověď dává přímo zákon, takže jej budu jen parafrázovat. Návrh na obnovu řízení by měl obsahovat nový důkaz, jehož závažnost je tak vysoká, že by sám o sobě nebo i ve spojení s důkazy už provedenými mohl zpochybnit, ne-li přímo změnit, výsledek dosavadního řízení.

2. Kolik obnov řízení jste jako soudce za svoji praxi povolil vy?
Nepamatuji si na žádnou, zřejmě jsem soudil tak dobře, že to nemělo chybu, a nikdo nenašel žádný nový důkaz, který by mé dílo byť jen zpochybnil.

3. Proč nejsou obnovy řízení povolovány častěji a proč se soudy k těmto návrhům staví převážně odmítavě?
Na tuto otázku nemůže být odpověď jednoznačná. Na jedné straně je proces nastaven tak, že jde o pokračování procesu, které povede soudce, který už vedl řízení, které skončilo odsuzujícím rozsudkem. Má to logiku v tom směru, že už je s trestní věcí seznámen a nemusí znovu všechno studovat. Na druhé straně by neměl být zatížen tím, že už jednou rozhodl, a že nebude toto rozhodnutí měnit. Rozhodl totiž na základě důkazů, které zřejmě nebyly úplné, protože návrh na obnovu obsahuje důkazy nové, které dříve neznal. Tak zní nepodjatost, realita je ovšem jiná a soudce už ze ctižádosti bývá při obnově řízení, respektive už při jejím povolení, neobjektivní. Za tohoto stavu lze připustit, aby věc soudil někdo jiný, ale tam je zase na závadu to, co jsem uvedl úvodem. Prodleva, a často značná, spojená se studiem obsáhlého spisu.