Tištěná média - jakkoliv v rukou kapitálových společností - bývají na vládu, která je právě u moci, poměrně přísná. Relativní klid, dopřávaný aktuální vládní koalici opoziční pravicí, panuje proto, že pravicové strany by tuze rády, aby se zapomnělo co nejrychleji na jejich "nulové tolerance" a silové protlaky účelových zákonů za pomoci jednoho či dvou pofiderních hlasů prapodivných poslaneckých existencí.
Něco málo se tak z volebních příslibů přece jen chystá. Poprvé se sešla komise k opravě, či generální rekonstrukci důchodové reformy. Se stolu nejsou smeteny silou uzákoněné církevní restituce, třebaže majetky jsou už z jedné pětiny chvatně vydávané. Svízelně se rodí zákon o státní službě; svízelně i proto, že se veřejnost obává zrodu dalšího centra moci. Center je tu už dost. Lítá řežba nad rozpočtem teprve nastane.
V této zemi se už o zákonech profesora Parkinsona a Murphyho zákonech ani tolik neteoretizuje, spíše se vytrvale praktikují.
Patří mezi ně i tento: může-li se co pokazit, pokazí se to.