I o politickém kompromisu můžete číst závratný mateník. Buď je kompromis, když někomu dáte půlku toho, co má být celé vaše, nebo je kompromis, když dostanete jenom půlku toho, co má být vaše celé... že z toho nejste moudří? To nikdo. To je zřejmě účel. Palácové převraty s krátkým poločasem rozpadu koalic nesou jeden společný rys: pravomoci k rozpočtovaným financím jdou bleskem z ručky do ručky, od jedné garnitury ke druhé, jak šlohnuté peněženky u pouličních čórkařů. Zato odpovědnost - sirota nebohá - zůstává bosá a opuštěná.

 

Nikdo ji nechce.