Odmítnutí podpisu Smlouvy o rozpočtové odpovědnosti odůvodnil premiér Nečas mimo jiné i tím, že ji není možné ratifikovat, protože prezident prohlásil, že ji nepodepíše. To je podobně zábavný výrok, jako kdyby policejní jednotka odmítla zatknout zločince s odůvodněním, že ji domovnice do domu nepustí.
Podle české ústavy je prezident sice hlavou státu, ale nemá vlastní politickou agendu. Krkem, který hlavou kývá, je vláda a prezident má dbát na to, aby plnil její politický program. Leč trucování okolo Lisabonské smlouvy se prezidentovi zalíbilo. Na slabé vládě premiéra Fišera si vynutil přijetí protiústavního dodatku neschváleného parlamentem, prý na ochranu před sudetoněmeckými nároky. Jak po letech vidíme, žádné takové nároky neexistují, i když prezidentův dodatek neplatí. Jenom tím zkomplikoval přijetí Chorvatska do Unie. Moc se dere do skulin. Prezident zatlačil vládu do defenzivy.
V případě Smlouvy o rozpočtové odpovědnosti už si přímo dupnul. Řekl, že smlouvu nepodepíše, aniž by věděl, co obsahuje. A nestatečný premiér, místo aby podal k Ústavnímu soudu kompetenční spor o tom, kdo rozhoduje o zahraniční politice, tak se na prezidenta vymlouvá a budí tím posměch informované veřejnosti a nepochopení partnerů v Unii. Klíčem k úspěchu v Evropské unii je umění spolupracovat a získávat spojence. Jak ale mohou partneři brát vážně stát, jehož premiér se bojí prezidenta natolik, že mu toleruje porušování ústavy?
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
