Existuje celá řada komentátorů, kteří jsou o pravdivosti takového hodnocení přesvědčeni. Přitom jde o jeden z polistopadových mýtů, bohužel s kočičím životem.

V roce 1997 se země ocitla v hospodářských potížích. Byl to důsledek politické strategie premiéra Klause, který před příchodem solidních zahraničních investorů dal přednost vybudování české podnikatelské třídy prostřednictvím privatizace se zhasnutými světly. Vedlo to k děsivé korupci. Koncem roku 1997, po korupčním skandálu spojeném s privatizací Třineckých železáren a financováním ODS, jeho vláda padla a od ODS se odštěpila Unie svobody. V roce 1998 se konaly předčasné volby, které sice vyhrála ČSSD, ale ODS, KDU-ČSL a Unie svobody měly 102, sociální demokracie a KSČM 98 křesel.

Václav Klaus měl z let 1996 až 1997 zkušenost se sněmovnou, v níž průchodnost zákonů závisela na názoru jednoho poslance vyobcovaného z ČSSD. Vzhledem k tomu, že volby ani v roce 1998 nepřinesly žádnou jasnou většinu, považoval za nejdůležitější prosadit změny, které by vedly k větší stabilitě vlád. Kromě toho se ODS vůbec nechtělo do koalice se „zrádci“ z Unie svobody.

Prezident Havel pojal dosti naivní plán: chtěl pravicovou vládu, ale bez Klause jako premiéra. Když ODS dala nedvojznačně najevo, že to je pro ni nepřijatelná varianta, začal prosazovat koalici ČSSD, US a KDU-ČSL s Luxem jako premiérem.

Byl to politický nesmysl. Unie svobody se musela tvářit, že je lepší pravice než ODS, jinak by jim jejich původní soukmenovci dali nálepku levičáků.