Problém ještě vygradoval, když bylo po rozpadu federace třeba umístit osiřelé poslance Federálního shromáždění. Kam s nimi jinam než do státní správy? Tak se začala státní správa měnit i v nižších patrech. Zanedlouho se ukázalo, že je nejenom ideálním zaopatřením pro stranické kádry, ale palec nad rozhodováním ministerstev je ideálním zdrojem pro utišení žízně nejen věčně žíznivých stranických pokladen.

Málokdo si uvědomuje, že diletantismus, který zavládl v řízení státu, stál mnohem víc miliard než přímá korupce. Bez stabilní státní správy nelze realizovat dlouhodobé projekty. Jen chaos na ministerstvu obrany stál stovky miliard.

Když si Evropská unie doslova vynutila služební zákon v rámci předvstupního jednání v roce 2002, dokázala ho politická reprezentace odsabotovat tak mistrně, že do dnešního dne není účinný. Nedělejme si iluze: služební zákon do značné míry svazuje ruce všem politickým stranám a existuje málo politiků, kteří stojí o to, aby jim na ručičky bylo vidět.

Současná diskuse v Poslanecké sněmovně to předvádí víc než názorně. Všechny strany se dušují, že touží po služebním zákonu. Skutečnost vypadá poněkud jinak.