Česká národní banka (ČNB) zahájila v listopadu 2013 pod vedením bývalého guvernéra Singera intervence na oslabování české koruny, na které v listopadu 2013 vydala 202 miliard korun. Vyšla tak vstříc zejména některým velkým exportérským firmám, zejména však těm, které z ČR vyvážely zboží s nízkou přidanou hodnotou, které mohlo zboží z jiných zemí konkurovat pouze (případně zejména) cenou. Do dneška ČNB za intervence utratila podle odhadů (započítána je i odhadovaná extrémní částka, za kterou ČNB nakupovala eura v lednu tohoto roku) více než jeden bilion sto padesát miliard korun. A možná ještě více...
Dnes ČNB oznámila, že v prosinci intervenovala za 88 miliard korun. I to je obrovská částka. Ale v lednu tohoto roku ČNB na oslabení koruny intervenovala podle odhadů dokonce za více než 350 miliard korun(!). Možná, že dokonce ještě za více. A tyto výdaje samozřejmě mohou postupně růst společně s tím, jak porostou chutě spekulantů na zisky plynoucí z posílení koruny Ale také a to je podstatné, s tím, jak se budou exportéři a investoři zajišťovat proti ztrátám vynikajícím při posílení koruny.
Abychom lépe pochopili, proč je pro spekulanty sázka na korunu tak zajímavá, stačí si uvědomit, že pokud dnes spekulant nakoupí za eura levné koruny v kurzu 27 korun za jedno euro v objemu za 1 milion korun, zbohatne při prodeji silnější koruny, například v kurzu 26 korun za euro, zhruba o 38 tisíc. A vzhledem k tomu, že ČNB stále dokola hovoří o tom, že k ukončení intervencí dojde, je to sázka s minimální možností ztráty… A pokud bude ČNB intervence dále a dále oddalovat a spekulanty už přestane bavit čekat, prostě mohou koruny opět prodat – a díky kurzu uměle udržovanému na 27 korunách na tom netratí. Takový obchod je prostě sen. Je to zhruba podobné, jako když by někdo s inside informacemi z nějakého podniku nakupoval jeho akcie s jistotou toho, že tyto akcie již velmi brzy půjdou nahoru. A když má někdo jistotu, o to raději pak samozřejmě nakupuje na margin... Podle informací v médiích již spekulanti nakoupili v očekávání ukončení intervencí 750 miliard korun. Na spekulace na růst koruny tedy vydali jen zhruba o 150 miliard méně než ČNB do konce loňského roku utratila za oslabování koruny. A je ještě otázkou, jaké výše již dosahuje zajištění exportérů a invesotrů…
Inflačního cíle 2 %, který si ČNB určila jako hodnotu, která bude znamenat konec oslabování koruny, už bylo dosaženo. Zejména díky růstu cen ropy a dalších komodit, nikoli tedy díky rozhodnutí ČNB. Členové bankovní rady ČNB nyní zřejmě nemají představu, jak z intervencí vyskočit, a tak tyto pokračují vesele dál a Bankovní rada hovoří o jejich ukončení na počátku druhého čtvrtletí roku, tedy po 31. březnu.
Ačkoli se z ČNB často ozývá, že zájem spekulantů slábne, z objemů peněz vydaných na intervence se to jaksi nezdá. Vždyť částka přes 400 miliard korun je vůbec nejvyšší, kterou zatím za jeden měsíc ČNB za intervence vydala. A tato částka je právě důsledkem jednak spekulací a jednak snah exportérů a investorů se zajistit.
Je pak třeba uvést, že čím větší objemy korun spekulanti nakoupí a čím větší objemy korun půjdou na zajištění exportérů, tím méně bude koruna posilovat, respektive tím spíše posilovat nebude, respektive ještě přesněji, tím bude kurz koruny méně stabilní. Jde o to, že ČNB nyní za koruny nakupuje eura, a tím jaksi snižuje hodnotu koruny, a naopak zvyšuje hodnotu eura – po ukončení intervencí ČNB však v podstatě totéž, jako nyní dělá ČNB, tedy prodej korun a nákupy eura, budou dělat spekulanti, aby realizovali své zisky, a na tom samém principu vlastně stojí také zajištění se exportérů proti kurzovému riziku …
Dá se tedy předpokládat, že mezi ČNB a spekulanty a exportéry nastane jakási přetlačovaná, kdy ČNB bude korunu tlačit směrem nahoru, a spekulanti jejím masivním prodejem zase dolů, a důsledkem této přetlačované bude zřejmě velmi volatilní kurz české koruny, který bude velmi nevyhovovat zejména českým exportérům, které bude zajištění se proti velkým kurzovým pohybům stát mnoho peněz.
V souvislosti s možným budoucím „soubojem“ mezi spekulanty a ČNB po ukončení intervencí se hovoří i o možném rozhodnutí ČNB k zavedení záporných úrokových sazeb, které by měly mírnit nadšené nájezdy spekulantů. A takové záporné úrokové sazby, které ČNB pro komerční banky zavede, by pro většinu českých občanů byly ve svém důsledku zřejmě stejně „příjemné“ jako oslabená česká koruna. Díky oslabené české koruně nyní saháme hlouběji do peněženek, pokud jedeme na dovolenou, ale třeba i při nákupu elektroniky atd. atd. Záporné úrokové sazby zase zajistí, že při pohledu na své úspory na účtech budeme pozorovat nikoli jejich zhodnocení, ale jejich úbytek, protože bankám budeme platit za to, že u nich „leží“ naše peníze (to je samozřejmějen málo pravděpodobné, ale není to vyloučené. Vyloučené už naopak je, aby byly záporné sazby ú úvěrů všeho druhu.
Na to už jsou banky připraveny...). Zhodnocení úspor uložených v bankýách však bude nulové. Záporné úrokové sazby samozřejmě budou nutit firmy, aby své peníze nenechávaly nečinně v bankách, ale aby za ně nakupovaly například nejmodernější stroje atd. – ale jakpak asi firmy budou tyto nákupy drahých moderních strojů ze zahraničí vyjednávat v době, kdy bude kurz koruny „létat“ nahoru a dolů, od hodnot výrazně nepříznivých pro nakupující, až po hodnoty nepřijatelné pro prodávající… Snadno jistě ne. A podle otálení s ukončením intervencí se zdá, že ČNB si je nepříjemností spojených s ukončením intervencí vědoma, ale neví, jak jim předejít: o tom však měli členové Bankovní rady přemýšlet zejména před tím, než se rozhodli pro zahájení oslabování koruny. Teď už je trochu pozdě a ČNB nezbývá zřejmě nic jiného, než sledovat jakou paseku intervence způsobily a ještě způsobí. Inu, bravo, Česká národní banko…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
