Podle předsedy senátu Nejvyššího soudu Jana Eliáše bylo to, jaký majetek bude nakonec vrácen, politickou otázkou. A pokud poslanci a senátoři nechtěli, aby byly kraje a obce mezi povinnými osobami, nelze žádat, aby majetek vracely.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je věcně zcela správné. Katolická církev (a její řády), která nad ostatní vyniká rozsahem svých restitučních žádostí a svou nenasytností, tedy nyní bude přeci jen muset trochu pokrotit svůj nekonečný restituční apetit a zapomenout na majetky, které se jim otevíraly paragrafem č. 18., odstavcem 1., zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ten měl církvím umožnit zpochybnit u soudů dřívější převody nemovitostí ze státu na jiné právnické osoby, jako jsou obce, kraje, firmy, a pokud by jejich žaloba byla úspěšná, mohly by o tyto majetky žádat v rámci církevních restitucí.