Zpestřením bude zejména pro ty, kdo za prvé milují M. Kalouska, protože o tom jediném M. Topolánek hovoří v superlativech, a za druhé pro ty, kdo si chtějí přečíst jedovatosti o všech ostatních.
Kniha má několik set stránek, ale většina z nich jsou jen Topolánkovy projevy při nejrůznějších příležitostech a také dokumenty. Vlastního textu je tam poměrně málo a ještě méně textu výživného. Některá fakta si Mirek Topolánek pouze přeje… Od J. Paroubka si na základě otázky zvídavé novinářky vysloužil komentář, že si Topolánkovu knihu koupí jen za předpokladu, pokud bude stát stejně tolik jako toaletní papír. Neboť je vhodná pouze k témuž účelu jako toaletní papír…
Pokud jde o bývalého šéfa sociální demokracie Paroubka, o tom Topolánek píše, že Paroubek nevyhrál žádné volby. To přece ale není pravda. V roce 2010 vyhrála ČSSD s ním v čele volby do sněmovny a v roce 2008 grandiózním způsobem vyhrála, taktéž s Paroubkem v čele, krajské volby, ve kterých tato strana získala téměř 36 % a také senátní volby, kde získala neuvěřitelných 23 mandátů z celkového počtu 27.
Neúspěch vypadá jinak. Topolánkovi se to prostě trochu plete. Ostatně i ve sněmovních volbách v roce 2006 byl sice Topolánek se svou stranou nejsilnější, ale jinak pravice, tedy ODS, lidovci a zelení, získala ve sněmovně 100 mandátů, stejně tak jako levice tvořená ČSSD a komunisty. Vítězství přece vypadá také jinak…
Samozřejmě, že se M. Topolánek nechlubí akvizicemi v průběhu období 2006-2010, které udělali jeho lidé s Dalíkem v čele v řadách ČSSD. Nejprve přetáhli Melčáka s Pohankou, mimochodem Melčák si ihned po skončení volebního období pořídil v Praze byt za cca 4 miliony korun a dodnes si nikdo neposvítil na to, z jakých to vlastně bylo prostředků…
Později přetáhli ještě Snítilého (ten se jako bývalý spolupracovník kontrarozvědky hodil pro prezidentskou volbu) a další slabý kus ze stáda ČSSD, docenta Wolfa, toho času odsouzeného k několikaletému vězení a nyní na útěku Možná je na Islandu, možná v Bolívii či někde jinde…
Topolánek hovoří o tom, jak jej kauza tzv. Kubiceho zprávy poškodila. Lidsky možný ano, ale pokud jde o volební výsledek, bylo tehdy třeba něco udělat, aby ČSSD, která za premiéra Paroubka v průběhu období duben 2005 – květen 2006 drtivě zvýšila své preference ve sněmovních volbách z 10 % na téměř 33 % ve volbách o 13 měsíců později.
Samozřejmě, že se stratégové ODS polekali, když jim v závěru druhé dekády května 2006 přišly na stůl čísla z výzkumu veřejného mínění a když pochopili, že by sněmovní volby při kontinuálním nárůstu podpory ČSSD mohli přes všechna očekávání také prohrát. Proto se vědomě uchýlili k manipulaci s veřejným míněním. Tzv. Kubiceho zpráva samozřejmě ovlivnila volby, neboť ve dvou krajích, kde ČSSD mohla získat 101 a 102 mandát, prohrála souboj o tento mandát ani ne o dvě stě hlasů. Prostě to zabralo…
To, že se nic z tvrzení obsažených v tzv. Kubiceho zprávě nepotvrdilo a tato tvrzení ani nebyla prošetřována, se v Topolánokvě knize s vulgárním názvem o poslední potřebě člověka samozřejmě nedozvíme.
Některé poznámky a charakteristiky, které Topolánek používá, ukazují na hlubokou zatrpklost v jeho duši, neboť byl po ostudném skandálu s nevhodnými výroky vůči homosexuálům a židům před volbami v roce 2010 nucen odejít z veřejného života. Z knihy, kterou napsal, vyplývá, že se s tím dodneška nedokázal vnitřně vypořádat. U šedesátiletého člověka je to smutné.
Nezbývá nežli M. Topolánkovi popřát, aby byl jeho osobní přítel a alter ego Dalík při projednávání své korupční kauzy u vyššího stupně soudu úspěšnější, nežli tomu bylo u nižšího, kde prohrál… Pokud bude rozsudek obvodního soudu proti Dalíkovi potvrzen, měla by pak logicky následovat otázka: „A komu že ten půlmiliardový úplatek měl Dalík předat?“
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
