Castro nepřišel do politického vakua

Kubánská touha po suverenitě je dlouhá a trnitá. Spojené státy, které Havanu zbavily nadvlády Španělska, její suverenitu okleštily tzv. Plattovým dodatkem, který Spojeným státům ponechal možnost intervenovat na Kubě za účelem její „ochrany a stability“ a právo řídit její zahraniční politiku. První americká okupace přišla již roku 1906, v nadcházejících letech následovaly další intervence, ostatní latinskoamerické země nevyjímaje.

Státní suverenita je sice mezinárodně uznávaným právem, její respektování ovšem mnohdy ustupuje velmocenským zájmům, což známe i z československé zkušenosti. Za ideologického boje mezi komunismem a kapitalismem to platilo obzvláště. Země „zadního dvorku“ USA bývaly terčem amerických zásahů, pokud prosazovaly levicovou politiku. Až paranoidní strach ze sovětizace Latinské Ameriky často ústil v dosazování proamerických elitářských krutovládců.

Příčiny intervencí rovněž souvisely s ekonomickou lobby. Spojené státy si vynucovaly výhodné podmínky pro své korporace podnikající v zemích Latinské Ameriky, nejznámější z nich zřejmě United Fruit Company (UFCO). Výhodnými podmínkami se rozuměly nízké či žádné daně, špatné pracovní podmínky, ničení ekosystémů a skupování půdy, infrastruktury a služeb.

Výše shrnutá realita formovala politickou osobnost Fidela Castra a do této reality vstoupil jako vůdce země, když jeho hnutí svrhlo roku 1959 autoritářského a elitářského Fulgencia Batistu, za nímž stály Spojené státy. Castrova revoluce měla spočívat právě v omezení vlivu USA a jejich korporací, elit a ve spravedlivější distribuci bohatství a půdy. Tomuto cíli přizpůsoboval svou domácí i zahraniční politiku, jenže její prosazení proti vůli Washingtonu bylo přinejmenším obtížné. To je třeba zohlednit při hodnocení jeho politických rozhodnutí.