Utajená německá federace
Motorem integrace EU vždy bylo německo – francouzské spojenectví, které bylo dáno jejich pozicí dvou nejsilnějších ekonomik v Evropě. První velké problémy zažila francouzská ekonomika během ropné krize v 70. letech, z nichž se bohužel už nikdy úplně nevzpamatovala. Po finanční krizi (2008 – 2012) ji na pozici druhé nejsilnější ekonomiky v Evropě vystřídali Britové. Tradiční německo – francouzský motor se zadrhl a plně funkční zůstal jen ten německý.

Nebyli by Němci, aby této skutečnosti nevyužili ve svůj prospěch. EU změnili v de facto německou federaci na principu - jedna říše (Svatá říše římská národa německého) – jedna politika („co je vhodné pro Německo, je vhodné i pro zbytek Evropy") - jeden císař (Angela Merkel). Federaci postavili – dámy prominou – vskutku vyčůraně. Po zkušenostech z procesu svého sjednocení, kdy Západ Německa dlouho dotoval Východ, není uvažován její společný rozpočet. Namísto toho, německý ministr financí Wolfgang Schäuble prosazuje přísnější dodržování rozpočtové disciplíny uvnitř Evropské unie a ve svém návrhu uvažuje mimo jiné o tom, že by Evropa (rozuměj Svatá římská) měla možnost odmítnout návrhy rozpočtů „zlobivých" členských zemí, které by rozpočtovou kázeň porušovaly. Suverenita znamená, že stát můžete rozhodovat o svém vlastním rozpočtu a vlastní hospodářské politice. Přijetí Schäubleho návrhu by ze zbývajících zemí Svaté říše udělal nesvéprávné vazaly, jakési novodobé protektoráty Německa.

Na druhé straně nesvádějme vinu jen na samotné Němce. Nikdo jiný nechtěl nic rozhodnout - moc v EU ležela na zemi - a Německo jí pouze zvedlo. Pravděpodobně se s laskavým čtenářem shodneme na tom, že Němci svoji evropskou taktovku z už ruky nepustí.