Došel k závěru že ano, protože to jsou prostě spojenci a ti se nepodrážejí. Zkusme se nad tímto závěrem krátce zamyslet. Musíte mít speciální motivaci, abyste nekriticky souhlasil se vším, co řekne Západ, i když se to už na první pohled jeví jako hloupost. Jako příklad vysloveně hloupého obvinění Ruska může sloužit kauza Skripalovych. Vražda Kim Čong-nama, bratra severokorejského vůdce Kim Čong-una byla provedena bojovým plynem VX na letišti v Kuala - Lumpuru. Malajci potvrdili, že oběť byla na místě mrtvá a nešlo jí už nijak pomoci. V kontrastu s tím, otec a dcera Skripalovi přežili, byť na jejich usmrcení byl použit mnohonásobně silnější smrtící prostředek! To je snad ruská tajná služba GRU horší té severokorejské? Obdobně bychom mohli rozebrat i chemický útok zvířete Asada. Jaký prospěch mu přinesl?
K nekritické podpoře spojenců, podle mého soudu, existují tři hlavní motivace:
1/ vlastní finanční zainteresovanost. Pro příslušníky silových složek a „deep state“ platí jednoduché pravidlo: „čím nebezpečnější a záludnější nepřítel, tím více peněz potřebují ze státního rozpočtu dostat, aby se mu ubránily“. Jen pro ilustraci: po konci studené války vydávaly USA na obranu asi 200 miliard dolarů ročně a dnes už asi 600 miliard a spolu s EU zhruba na 800 miliard dolarů ročně. Není divu, že tyto kruhy, aby tyto zbrojní výdaje navýšily, vidí za každým rohem Putinova vojáka s kalašnikovem v ruce připraveného – v horším případě – rovnou obsadit Finsko, Island, Baltské země, Polsko, Slovensko, Česko a další země a v lepším případě jen rozbíjet jednotu zemí EU, Aliance, vměšovat se USA a Západu do voleb, apod.,
2/ kariérní důvody. Mnozí politici měrou vrchovatou naplňují bonmot Jiřiny Šiklové: „raději se mýlit s Obamou, než mít pravdu s Putinem“. Veřejně tak dokazují svoji solidaritu s NATO a Západem, aby jim to bylo při budoucí kariéře bylo přičteno k dobru;
3 / dobrovolná identifikace občana se Západem a NATO, protože si skutečně myslí, že tam patří.
Nepatříte-li jako občan ani mezi jednu z výše uvedenou kategorii, můžete mít s podporou USA a NATO velké problémy. Stačí připomenout fiaska zpackaných vojenských intervencí USA v Iráku, Afganistanu, Sýrii, Jemenu a Libyi. Potvrdilo se, že mír vybombardovat nelze a lži typu výskytu zbraní hromadného ničení se dříve či později provalí. Jen nenapravitelní optimisté by se teď zeptali, proč tedy z NATO nevystoupíme, pokud je to právně možné. Odpověď na tuto otázku není nijak složitá: „teoreticky NATO opustit lze, ale prakticky ne“. Po zkušenosti z Francií už NATO žádnou zemi ze svého svazku nepustí, protože by:
- ztratilo území, na němž může operovat
- ztratilo vojáky, s nimiž může počítat do bojů
- ztratilo zákazníka (-y). Vojensko-průmyslový komplex ze zemí NATO by přišel o odběratele zbraní a tím i o zisk
A co říci na závěr? Jako občan členské země NATO a EU nejsem vůbec pyšný na následující fotografie z humanitárních operací v Libyi a Iráku: