Tedy, pod nejrůznějšími záminkami. Důvodem, proč Petr Pavel vyhledává stálé politické konfrontace, je, že za necelé dva roky jde do prezidentských voleb. A pokud se objeví nějaký jiný, silný prezidentský kandidát, tak je po Pavlově prezidentství veta. A toho se obávají lidé, kteří obklopují prezidenta Pavla jako paraziti. Ti různí Žantovští, Kolářové a další? Co s nimi pak bude?

Budou prostě bez vlivu a půjdou (možná) zpátky makat, to je celé. Těm z nás, kdo mají zájem na správném rozvoji státu, je jasné, že v nejvyšších patrech politiky, tím myslím v nejvyšších patrech výkonné moci státu, nemůže jeden ústavní činitel v zahraničí říkat hot a druhý čehý.

Představa, že prezident Pavel si vynutí přes většinu ústavních soudců, které jmenoval za dobu svého působení v úřadu, neústavně účast na summitu NATO v Ankaře, musí každého rozumného člověka zděsit. Premiér a ministr zahraničí budou v Ankaře obhajovat rozumnou výši zbrojních výdajů státu. Petr Pavel, tedy prezident bez jakékoliv odpovědnosti ke státnímu rozpočtu, se může dožadovat čerpání vojenských výdajů za pár let na cílové úrovni pěti procent HDP. To by znamenalo fakticky vynaložit přes 400 miliard korun. Tedy každá pátá koruna, která přijde do státního rozpočtu jako jeho příjem, bude vydávána na zbrojní výdaje. K potěše zbrojařských koncernů. Už z tohoto čísla a z této číselné relace je zřejmé, že to přesahuje kapacitní možnosti českého státního rozpočtu.