Několik (českých) židovských intelektuálů napsalo izraelské vládě otevřený dopis, v němž odsuzují její násilí a horují pro nastolení spravedlivého míru mezi oběma stranami (ZDE). Obávám se, že s nastolením spravedlivého míru není tak jednoduché, jak si to signatáři výzvy představují. Obávám se, že největším problémem, a to nejen pro ně, je přiznat si, že žádný spravedlivý mír mezi židy a Palestinci s největší pravděpodobností nastolit nelze.

Spravedlnost na Středním východě má dvě odlišné polohy: světskou a náboženskou. Světské spravedlnosti, v dikci rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 242 a č. 338, bylo nejblíže trilaterální prohlášení z Camp Davidu (ZDE). Následná jednání Jasir Arafat odmítl nikoliv ze světských, ale náboženských důvodů. Korán 2:191 říká: “Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali“. Z hlediska Jasira Arafata nešlo ponechat židům ani píď posvátné muslimské půdy, aniž by před vlastní komunitou ztratil tvář. Obával se, aby jej nestihl osud Anwara as-Sádáta. Prezident As – Sádát vedl Egypt do Jomkipurské války, aby získal zpět území, které během Šestidenní války ztratil. Po jejím nepříliš slavném ukončení vyjednal s Izraelem mírovou smlouvu, za níž získal Nobelovu cenu míru. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, byl mezi Araby velmi nepopulární, až nenáviděný. Egyptu bylo pozastaveno členství v Lize arabských států a samotného Anwara As–Sádáta nakonec zavraždili. Jásira Arafata chápu, že se bál s Izraelem dohodu uzavřít. Spravedlnost náboženská stojí na Středním východě mnohem výše, než světská. Nebuďme proto naivní a nenamlouvejme si,že nějaké nové mírové konference či další usnesení (RB) OSN na tom něco nezmění. Stažení Izraele na jakékoliv hranice bude pro muslimy, z náboženského hlediska, vždy naprosto nedostatečné.

Mír mezi Izraelci a Palestinci, podle mého soudu, může nastat za dvou předpokladů: