Uzrál čas si otevřeně říci, že toho nejsou prostě mocní. Připusťme si, že místo vymýšlení neustále nových nefunkčních receptů, nastal čas k přemýšlení o vytvoření nové „záložní“ české vlády, abychom neskončili jako Titanik. (Na snímku turecký utečenecký tábor.)

Germáni i Slované selhávají

Němci se při řešení migrační krize opírají především o spolupráci s Tureckem a Slované (včetně Maďarů) o spolupráci s Makedonií a Bulharskem. Chceme-li navrhovaná řešení objektivně zhodnotit a srovnat, pak nezbývá konstatovat nic jiného, než že obě stojí na vodě, nebo jinak, že k záchraně Titaniku rozhodně nevedou.

Začněme s německým „receptem“. Stejně jako nejdou uzavřít řecké hranice, tak totéž platí i o těch tureckých. Hranice mezi Tureckem a Řeckem znám ze svých obchodních cest dostatečně dobře a tak mohu potvrdit, že členitý terén není jen na řecké, ale i turecké straně. Pro představu laskavého čtenáře, uvádím následujícím mapu:

Turecké břehy, s výjimkou velkých měst, jsou hustě zarostlé keři, takže se mezi nimi migranti snadno ztratí. Nejde přitom o desítky, ale stovky kilometrů. Najít tisíce neúplatných policistů a členů turecké pobřežní stráže, kteří by je bedlivě hlídali je rovno naprostému zázraku. Agentura Frontex uvádí, že převaděči za minulý rok vydělali řádově 4 mld. Euro. Mají tedy dostatek prostředků k tomu, aby policisty i pohraničníky patřičně zainteresovali na tom, aby se „dívali jinam“, když s migranty vyplouvají na moře. Neříkám, že Turci, pokud by chtěli, nemohou migraci omezit, ale to by museli „spadnout z višně“. Jak si dále ukážeme, jedinou jejich možností, jak se migrantů zbavit je – šupem je poslat do Evropy!