Češi, už od dob Rakouska–Uherska, patří mezi známé potížisty Evropy. Samozřejmě nejsme jediní, takže v určitých kruzích dnes získává na podpoře názor udělat ze zemí východní Evropy satrapii (ZDE) přímo řízenou Bruselem. Západní elitu k tomu vedou ryze pragmatické důvody. Víme, že mnohé východní národy historicky nemají dostatek schopných vůdců, z nichž by mohly složit rozumně jednající vládu. Není to tím, že by byly hloupé, ale mají zkrátka talent na něco jiného. Druhou evropskou satrapii, tzv. Jižní, budou tvořit ekonomicky slabé státy, jako jsou například Itálie, Španělsko, a Řecko, které často balancují na okraji bankrotu.

Ve prospěch vzniku Východní a Jižní satrapie hovoří i skutečnost, že v EU je dnes příliš mnoho zemí, což výrazně zpomaluje a ztěžuje její rozhodování. Nechceme-li jen další prázdné summity, je výhodné počet zemí u jednacího stolu výrazně zredukovat. Obě satrapie tento požadavek naplňují tím, že na zasedáních Evropské unie mohou reprezentovat zájmy východní a jižní Evropy jako celku. Rozhodování tak může být rychlejší, operativnější a efektivnější. Uvažuje se, že v Evropě by z dnešních 33 zemí mohly zůstat tři až čtyři samostatné státy s přilehlými satrapiemi. Evropa i Unie by byly přehledné a snadno řiditelné.

Třetím důvodem k redukci států jsou velké obtíže při realizování velkých mezinárodních projektů. Projekt nové hedvábné stezky se dotýká řádově 65 zemí a Číňané se na vlastní kůži přesvědčili, že jednat s jednou zemí po druhé je nesmírně časově náročné, vyčerpávající a mnohdy ani nevede ke kýženému výsledku. Nakonec i pro Čínu je redukce počtu států přínosná, takže ke shodě na ní došly nejvýznamnější světové elity. A není se co divit. Dnes, proti přibližně šedesáti nejbohatším rodinám v roli celosvětových investorů stojí přes 200 států, z nichž každý má svou vládu a jiný právní a daňový režim. Redukce počtu států je v zájmu všech obyvatel planety, protože realizace celoplanetárních projektů přispěje k vyšší zaměstnanosti, výkonnosti a efektivnosti využívání zdrojů celé planety.