Houbaření nic moc, ani když jsme šli po hřebenu stráně, pod námi údolí a protější stráň. Najednou soused zkoprněl, zůstal stát, vylekaně se rozhlížel a kroutil hlavou. Když jsem k němu přišel zoufale se zeptal: kde se naproti nad strání vzal ten rybník? Nebyla to rozčeřená hladina krásných vodních očí, kterými je česká krajina hojně podělena. Bylo to jedno z polí solárních panelů. Té hrůzy, která necitlivě hyzdí vzácně fotografické pohledy našich kdysi přírodních rájů. Máte jich kolem sebe také jistě dost. Při příjezdech k vesnicím místo božích muk, na kopcích místo jabloňových, třešňových a meruńkových sadů, u dálnic. Míst, kde hrabivost a diletantství vyhrávají nad obyčejnou láskou k přírodě. Nedávno jsem otevřel časopis, který na úvodních barevných stránkách dokumentuje tohle šílenství.Stovky panelů a uprostřed nepatrný ostrůvek hnědé země s kousíčkem zelené trávy. A na druhém snímku modře levandulový jih Francie, kde na 70 hektarech nádherné krajiny je farma se 113 tisíci také modrých solárních škaredů. Je smutné, když místo obilných a řepných lánů i sadů vyrůstají víc ty solární.