Politika není akademie, přitom má každý politik titul míti

Proběhly volby prezidenta ČR, dle známé floskule: volby dopadly tak, jak dopadly. Vyhrál Miloš Zeman. Média konstatují, že naše společnost je nyní rozdělena. Bilance hlavních uchazečů co do nasbíraných hlasů od voličů by tomu mohla nasvědčovat. Rozjela se následná mediální „omluvná“ kampaň, v rámci níž poutá pozornost vyjádření neúspěšného kandidáta Michala Horáčka, který u Daniely Drtinové na DVTV přišel docela nečekaně s tím, že prof. Drahoš se stejně do politiky moc nehodí, že vlastně neuspěl v žádné debatě a že toho neměl venkoncem moc co nabídnout. Akademický svět má jiný styl, díky čemuž v konfrontaci s dravými politiky je osoba akademická postavena do jaksi nevýhodné pozice, uvažuje Michal Horáček, Ph.D. Dle vlastních slov byl Horáček sám v kampani „měkký“ navíc proto, aby nepoškodil spolukandidáty, kteří by případně měli šanci porazit Ing. Miloše Zemana. K tomu se dá dodat snad jen to, že takováto sebereflexe se dá korunovat dalším klišé „já nic, já muzikant“. Kdyby měkcí kandidáti utíkali k finišové pásce ze všech sil jak ta Káča, byli by oni první a nikdo další by je ve volebním klání nepředběhl. Je legrační, že všechny nakonec předběhl Zeman, co jen seděl…

Slaný nemastný, měkký tvrdý, jen když to sype. Komu vlastně?

Tak jak je to s tím akademickým měkkým a tvrdým politickým světem, páni „promovaní inženýři, hlavy študované“? Skutečnost je taková, že akademie a politika jsou málem synonyma. V politice mají „kočkopsa“, na jisté vysoké škole „jezevčíka“. V politice se řeší tunely, v akademickém prostoru „kafemlýnky“ a tunýlky v podobě „hadičkových systémů“. Kam se hrabe Harry Potter a kožené knihy kouzel! Společným jmenovatelem uvedené magoriády jsou samozřejmě peníze a rafinované způsoby jejich vydělávání i praní. Po volbách a ohlášení výsledků, na mysli bezděčně tanou již historická slova Vladimíra Mečiara: „No a teraz sa bude nadávať…že to všetko zavinil…“ To byste ani neuhodl, pane Mečiare, kdo „všetko“ toto zavinil… Podle ČT (pořad „168 hodin“) bychom měli volat k odpovědnosti důchodce, kteří se sami nechali oblbnout a blbli ostatní dál tím, že si mezi sebou ráčili rozesílat fejkové maily. Zlý jazyk by mohl kontrovat, že klesá-li s věkem chuť na milování, pak poměr majlování k milování je nepřímo úměrný. Dle ČT asi máme říci: „Děkujeme, senioři, že jste nám zvolili tvrďáka Zemana!“ Autor tohoto článku se tímto otevřeným textem nyní oficiálně uchází o post ředitele ČT a společnost prosí o vyjádření podpory. Jeho vztah k seniorům je pozitivní, má i titul.

Důchodce za extrémisty měla už Vlasta Parkanová, která později děkovala praporu z hvězd a pruhů. Nyní sama čelí nebezpečí pruhované realitě. „Dej mi pár okovů a jsem jen tvůj…“