Zapomeňme na historii. Kujme pikle, pikle kujme, lakujme tanky a spekulujme…

Dlouhá léta stával v Praze sovětský tank IS-2. Dlel na kamenném piedestalu na náměstí Kinských (za ČSSR – náměstí Sovětských tankistů). Ano, nebyl to „tamten“ první tank T-34 označený onou číslicí „23“, který měl jako první vjet do Prahy. Nyní dokonce slýcháme stanovisko, že příjezd Rudé armády nemohl mít stejně valný význam, neboť Prahu osvobodili přece Vlasovci – respektive příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA).  Tento názor je ovšem bizarní, protože vojáci ROA operovali v uniformách wehrmachtu a byli v inkriminovaný moment pod přísahou Adolfu Hitlerovi a jeho nacistické říši.

Řekněme rovnou, že mainstreamová média nevidí 50 000 zabitých sovětských vojáků Rudé armády (SSSR), kteří padli při osvobozování Prahy v květnu 1945. Zajímají se právě o dodnes diskutabilní Vlasovce v uniformě wehrmachtu. Bylo by slušné říci, že v případě ROA šlo o vojáky, kteří původně skládali slib SSSR; vojenský slib je předmět cti. Vlasovci později v běhu událostí přísahu opakovali. Nyní přísahali nacistickému Německu. V konečném součtu svých činů se projevili tak, že jsouce v německých mundůrech, začali květnové Praze pomáhat tím způsobem, že zahájili palbu do svých druhů ve zbrani – jiných vojáků wehrmachtu. Řečeno sportovní terminologií: jali se rozdávat góly do vlastní branky. Není divu, že pár míčů dokázali zaskočeným nacistům vsítit.

Nabízí se tedy otázka, proč Pražané nepostavili pomník vojákům wehrmachtu, když je tedy osvobodili? Je tato úvaha přitažená za vlasy? Měli Vlasovci na sobě německé uniformy, nebo neměli? Bohužel, měli. Inu, dobrá. Pražané nezhotovili Vlasovcům vojenský pomník před revolucí 1989, jelikož snad měli strach z komunistů. Proč se tak nestalo poté? Proč na náměstí Kinských po roce 1989 nezaujal své čestné místo například nacistický Tiger? Proč se tak nestalo dosud?

Na současné Ukrajině byl 1. června 2017 radními města Kyjev schválen návrh, o přejmenování třídy sovětského generála Vatutina. Nyní bude kyjevská třída zasvěcena Romanu Šucheviči, který, stejně jako S. Bandera, prokazatelně kolaboroval s nacisty, zcela pak obdobně, jak to činili Vlasovci. Tohle všechno byli lidé, kteří ve chvíli, kdy se to Němcům hodilo, dostávali zelenou, při prosazování nacistických plánů. Vynikali krutostí, která zarážela samotné nacisty. EU k tomu mlčí. Už i v Pobaltí dnes pochodují výroční průvody s hořícími smolnicemi, stejně jako na Ukrajině, a nostalgicky vzpomínají na jednotky SS. V Lotyšsku mají Waffen-SS už opravdu i pomník. Kolik tedy chybí, aby podobná logika zachvátila vědomí Pražanů? Jak moc tomu pomáhá „růžový smíchovský tank“, který je nyní vláčen ulicemi Brna? Nikdo nechce přikrašlovat politiku SSSR, nicméně za sovětské okupace ČSSR se nežilo vysloveně jako za německého Protektorátu, ani na Prahu nepadaly bomby. Jde spíše o tu logiku, že se ČR (v rámci NATO) účastní ve světě vojenských operací (přímo či svým politickým souhlasem), které místí obyvatelstvo považuje za okupaci. Zde máme na mysli například bombardování Jugoslávie 1999 a předešlé události na Balkáně. Jinými slovy, ztrácíme dnes kredit, máme-li chuť natírat historický sovětský tank narůžovo.