Nedávno se před americkým Kongresem konalo pozoruhodné slyšení. Jeho předmětem byly utajené pokusy Ruska… o cože, přesně? Prý o “ozbrojení” se informacemi. Tedy zneužití informací jako zbraně (v orig. weaponization, pozn. překl.). Ano, dámy a pánové ze sněmovny, uznáváme, že to je jedna z věcí, kterou ti ruští tupohlavci umějí bezkonkurenčně.

Nebezpečné ozbrojování

Od té chvíle už o “ozbrojování” ví i hluchá tetička vašeho strýčka a malé děti (a mainstreamoví komentátoři) “ozbrojování” vidí večer místo bubáka pod postelí, když jdou spát. Speciální “ozbrojovací expert” Peter Pomerantsev nejen svědčil před Kongresem v dotyčném slyšení, ale od té chvíle poletuje po celé zeměkouli a “ozbrojen” pouze vlastní velmi chabou znalostí ruské televizní scény, odvážně hovoří o tom, jak se Rusko nebezpečně “ozbrojuje” penězi, kulturou, post-modernismem, surrealismem a vším ostatním, na co si jen vzpomenete.

Zbraně (včetně zbraní hromadného ničení) jsou nám stejně blízké, jako vůně jablečného koláče

Po tomto dramatickém nástupu, vedeném mediálními hlavouny a politiky, se také NATO rozhodlo naskočit do rozjíždějícího se mediálního rychlíku. Koneckonců, je to přece NATO! NATO se zabývá opravdovskými zbraněmi pro dospěláky, takže ze všech lidí (ehm, a organizací), co jich je, by se právě ono mělo nejspíše začít zabývat něčím tak nebezpečně znějícím, jako je ruské “ozbrojování”.

Nezůstaňme pozadu!

Protože nechci zůstat za tímto hitem mezi kulturními koncepcemi pozadu, navrhuji poněkud rozšířit záběr tohoto krajně užitečného termínu: