Dosud známé ohlasy vedoucích politiků států i široké veřejnosti jsou různé. Jedni hovoří o nezbytnosti války s terorismem, jiní nabádají v různém pojetí k opatrnosti, k rozumu, k potlačování emocí, neprovokovat atd.

Vynikajícím a příkladným učitelem boje proti jakémukoliv zlu, ohrožující naše osvědčené civilizační hodnoty, jsou zkušenosti z těchto bojů v nedávné minulosti.

Boj za svobodu a demokracii reprezentované kapitalismem proti tyranii reprezentovanou diktaturou nacionální, fašistickou, komunistickou a náboženskou je podstatou tohoto boje již přes dvě století.

Zkušenosti z tohoto urputného boje a někdy i zákeřného dokládají, že opatrnost, nerozhodnost, jalové řečnění, zarputilé odsuzování, nejapné přešlapování, pouliční demonstrace, pacifistické odmítání války, snahy o dohody se zavilými nepřáteli svobody a demokracie jsou sice možné, ovlivňují veřejnost, ale s nebezpečím kteréhokoliv terorismu nehnou ani o píď. Naopak, teroristy povzbuzuje k intenzivnějšímu boji i ke stupňování strachu z něho.

Velice přiléhavé je finské přísloví: „Hrozby se jen rojí, dokud se někdo bojí“