Čas oponou trhnul, situace se změnila a silážní  jámy přestaly fungovat. Zaplať pánbůh, říkal jsem si. Konečně snad budeme mít opravdu zdravé a nezávadné potraviny. Ale objevily se supermarkety. Rostly jak houby po dešti a dnes jich máme snad nejvíc v Evropě. Ani jediný nepatří české firmě.

Pak jsem jednou chtěl udělat radost vnukovi a koupil si  v jedné z fabrik na peníze špekáčky. Hodlal jsem je opéci na ohni tak, jako jsem to kdysi dělával dcerám. Neopekl jsem nic. Buřtíky se nad plamenem roztrhaly a vysypalo se z nich cosi, co  nemělo s masem vůbec nic společného. Později jsem zjistil, že to je samá sója, emulgáty a rozemletý odpad včetně kuřecích drápů.

Totéž platilo o veškerých uzeninách, které  se v supermarketech prodávaly. V posledních letech se i v naší, opět až příliš režimu poplatné televizi, objevily zprávy o tom, jak  se omývá zelené maso octem, přelepí se novými daty spotřeby a ten sajrajt se prodává lidem. Přestal jsem v supermarketech kupovat i maso. Jenomže malí poctiví čeští obchodníci byli zlikvidováni nízkými cenami zahraničních supermarketů a teď abychom je hledali pomocí lupy. Tedy ty, kteří ještě přežili.

Budeme podporovat české výrobce, řekli jsme si se ženou a začali nakupovat v českých obchodech, byť tam jsou ceny vyšší. Platilo to i o masu. Začali jsme jezdit do české masny, firmy Novák, kde deklarovali čerstvost masa i masných výrobků. Pravda, je to tam dražší, také je to dál, ale chtěli jsme věřit, že tím pomáháme českým zemědělcům a české firmě a koupíme si nezávadné a čerstvé maso.