Slavíme květnou neděli a stojíme na prahu Svatého týdne, připomínky nejdůležitější události v historii lidstva. Právě nyní bychom se měli zastavit, nechat vše nedůležité plynout a soustředit se na to hlavní – naši skutečnou úlohu na tomto světě a především hlavní cíl našeho pozemského života. Pokud tak neučiníme, může se snadno stát, že jej mineme. Neznáme dne ani hodiny, a pokud nám Bůh dopřeje dlouhý život na této zemi, i ten uteče jako voda.

Během celého půstu jsme se krok za krokem připravovali na posvátnou zkušenost dramatu Svatého týdne. Jestliže nám to jen trochu dovolily starosti všedního dne, obraceli jsme pozornost do svého nitra, abychom se připravili na okamžik, kdy se zvedne opona, a my budeme sledovat nejvznešenější drama dějin. Všichni jsme vyzváni k účasti na tomto dramatu.

Světlo a tma

Za několik dní bude odhaleno tajemství kříže, smrti, zmrtvýchvstání a vykoupení celého lidstva z temnoty hříchu. Paprsek světla prořízne tmu. Tu tmu, která bojuje proti světlu Kristova zjevení jako proti nepříteli. Právě nyní máme skvělou možnost vstoupit do světla a stát se Kristovými dětmi. Můžeme se zúčastnit střetu dobra a zla, světla a tmy, života a smrti – odehrávajícího se během posvátného Tridua (od Zeleného čtvrtka do Neděle Vzkříšení). Pokud tak učiníme, vyjdeme z něj vítězně, neboť předem víme, jak dopadne.

Během Svatého týdne byli tradičně křtěni ti, kteří prozřeli, obrátili se a počali se připravovat na přijetí této velké milosti. Nyní, v době společenských krizí, ohrožení celé naší civilizace zevnitř (rozkladem tradičních struktur a pravidel, relativizací veškerých hodnot, triumfem liberalismu, konzumním běsněním, všeobecným zmatením a nevraživostí) i zvenčí (vpádem barbarů, hrozícími válečnými střety, globálními ekonomickými kolapsy) je skutečně nejvyšší čas zamyslet se nad základním smyslem našeho života a udělat maximum pro to, abychom jej rozpoznali a odstranili nánosy všech omylů a předpojatostí k duchovní podstatě celé naší existence. Máme kam sáhnout – naši předkové nám tuto moudrost za velkých obětí přenesli přes celá staletí až do dnešních dnů.

Obsah Velikonoc

Název původního židovského svátku pesach, řecky pascha, spojují ranní křesťanští autoři se slovem paschein: trpět. Obsahem svátku se tak stává připomínka Kristova utrpení a smrti se silným eschatologickým očekáváním jeho druhého příchodu (latinské passio neznamená pouze utrpení, ale také touhu či vášeň). Příkladem takové teologie je např. Melito ze Sard, který ve své velikonoční homilii představuje Krista jako beránka, který vytrhuje člověka ze smrti k životu.