Pražské zastupitelstvo, jako předtím už mnoho let někteří politici, chce legalizaci prostituce. Legalizace v tomto případě znamená uzákonění podmínek pro nabízení sexuálních služeb.

Nelegalizovaná, tedy prostituce nepodřízená pravidlům, s sebou nese kriminogenní prostředí, nebezpečí zdravotní aj., a též neplacení daní a pojistného.

Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, sice jsou příjmy z poskytování sexuálních služeb zdaňovaným předmětem daní z příjmů; u fyzických osob podle § 10, u právnických – když je právnická osoba provozovatelem vykřičeného domu – podle § 18 zákona; avšak tyto příjmy nejsou z hlediska správy daně spravovatelné, takže se fakticky nezdaňují, ani se z nich neodvádí platby na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Pracovníci správce daně, „berňáku“, nemají nástroje, jak takového daňového poplatníka identifikovat, jak a podle čeho stanovit daňový základ atd.

Před asi deseti dvanácti lety jsem pro jednání daňové komise ministerstva financí musel odhadnout (přesně to propočítat nelze), kolik stát tratil na nezaplacených daních a pojistném z příjmů z prostituce; na základě rozličných údajů (i od obcí, policie atp.) jsem došel k tomu, že na daních a pojistném tehdy stát ročně přicházel minimálně o 40 miliard korun (čtete správně: miliard). Kolik je to dnes?

Proč někteří politici nechtějí prostituci legalizovat, tedy proč nechtějí, aby byla podřízena pravidlům a placení daní a pojistného? A proč hovoří demagogicky o tom, že by se v případě podřízení pravidlům stal stát pasákem?

Důvod, proč takto halasně proti legalizaci prostituce vystupují, je především ekonomický: Z černých, tedy nezdaněných peněz, z příjmů, z nichž se neodvádějí ani daně ani pojistné, se jednodušeji vybraní regionální, nadregionální i celostátní politici, policisté, pracovníci státní správy ad. uplácejí. Z příjmů zdaněných by to šlo hůře; to jsou „drahé“ peníze.

Buď bude na příjmech z legalizované prostituce finančně zainteresován stát, nebo, za současného stavu, příjemci úplatků, mafiánská uskupení a podobní.

Daně z hříchů existují, a jsou daněmi častými a inkasně sytými – jsou to daně z prodeje alkoholu, tabáku i činnosti pornoprůmyslu. Proč by k nim neměly patřit daně z příjmů, jež plynou z nabízení sexuálních služeb?