Ano, to je přesné vyjádření: Je to strach z toho, že lidé odmávají něco jiného, než chce politický establishment. Proč? Protože politický establishment má v současnosti jiné cíle, než většina občanů. Je to dáno nynější politikou – politika jako činnost není výrazně provozována jako služba veřejnosti, nýbrž jako služba politika (osoby) sobě; politik tak slouží sám sobě, maximálně své straně. Politika není profesní činnost směřující k obecnému blahu, nýbrž specifická podnikatelská činnost na terénu politiky. Proto má většina tzv. politiků z referenda strach, strach z toho, že lidé odmávají něco jiného, než chtějí oni.

Referendum je zprávou od občanů − je to z latinského slova referendus, věc, o níž má být podána zpráva, čili jak krásně sděluje text v 21. díle Ottova slovníku naučného z roku 1904 referendum slove to, o čem má býti podána zpráva, je to zpráva týkající se správy společnosti – avšak mnozí tzv. politici takové zprávy od občanů mít nechtějí. Nezajímají je. Jsou jim na obtíž.

Vratislav Kulhánek svůj názor doprovodil chybným příkladem z historie: To, že se dostal Hitler k moci, bylo svým způsobem referendum německého národa. Jednak v roce 1932 v Německu nešlo o referendum (v něm se hlasuje o celospolečenských tématech), nýbrž šlo o volby (v nich se hlasuje o osobách); v parlamentních volbách do německého Reichstagu v roce 1932 získala Hitlerova NSDAP 37,4 % hlasů, 31. 1. 1933 se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Aby ty volby měly charakter referenda, musela by podpora A. H. překročit polovinu hlasů. Hlavně však Kulhánkem uvedený příklad opomíjí vnitropolitické a mezinárodněpolitické hospodářské, sociální a vojenské podmínky, které podhoubí nacismu založily a množily. A ty neměly charakter referenda. Zkratkovité vyjádření p. Kulhánka historickým příkladem tak je nepravdivé.