V komerční firmě (od Nového roku podle nového občanského zákoníku v korporaci) je základem fungování následující vztah mezi řídícími a řízenými: Pokud řízený (zaměstnanec) nesouhlasí z libovolných důvodů s činností řídícího (majitele firmy) – odchází jinam. Odchází vždy zaměstnanec, nikoli zaměstnavatel.
V demokratické společnosti ale nemůže být vztah mezi politiky a občany jako mezi řídícími a řízenými v obchodní firmě, není možné, aby existovali „řídící“ (vláda, sněmovna, obecně výkonní politici) a „řízení“ (občané); při nesouhlasu občanů se zvolenými výkonnými politiky by přece v demokratické společnosti měli odejít z funkcí politici; občané neodcházejí.
Pokud by však stát byl řízen jako obchodní firma, museli by, při nesouhlasu občanů s činy výkonných politiků, odcházet občané; pak by ovšem platila ironická poznámka Bertolda Brechta z června třiapadesátého roku (v čase berlínského povstání) na tehdejší východoněmeckou vládu: „Vláda zklamala – lid musí odejít.“ To však není demokracie.
Společnost jako komerční firmu, jako korporaci, řídit nelze. Leda že bychom my, občané, pro jistotu odešli.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
