Peněžitý příspěvek na stravování podle § 236 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel zaměstnanci poskytovat i nyní; uvedený peněžní tok však není na straně zaměstnavatele ani zaměstnance daňově zvýhodněn – u zaměstnavatele nejde o daňově účinný výdaj, u zaměstnance nejde o od daně osvobozený příjem. Proto tento příspěvek zaměstnavatelé nevyužívají.

Návrh na stravenkový paušál obsahuje vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, PSP ČR, 8. volební období, r. 2020, tisk č. 910, jenž by měl být po schválení účinný od 1. 1. 2021.

Peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování by byl na straně zaměstnance osvobozen od daně z příjmů fyzických osob a nebyl by tedy součástí vyměřovacích základů pro odvod zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení [§ 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů]. Takto daňově a odvodově zvýhodněn by byl příspěvek na stravu za jednu směnu podle § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce až do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin; tedy do výše maximálně 72, 10 Kč (70 % ze 103 Kč, což je hodní hranice rozpětí stravného uvedeného v zákoníku práce).

Na straně zaměstnavatele by byl tento peněžitý výdaj daňově účinný, tedy byl by daňově uznatelným výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů]. Z hlediska daňového by to byla mzdového nákladu.