Stávka jako rozpačitost
Učitelé stávkovali (7. 11. 2019). Za vyšší platy. Paradoxně v době a proti vládě, která jim za posledních několik přidala nejvíce. Když jejich platy za výrazně pravicových vlád mnoho let stagnovaly – byli učitelští odboráři zticha. Na veřejnost stávka vyzněla spíš jako naschvál rodičům. Většina občanů si určitě přeje, aby školství bylo co nejvíce finančně zabezpečeno. Mám však pocit, že odborům poněkud utíkají okolnosti strategické, které je nutné uchopit vždy kvalifikovaně a s nimi veřejnost seznamovat, a též slabší je schopnost vyjednávat. Dovolím si radu: Více expertních analýz oboru, více kvalifikovaného jednání a vyjednávání, více znalosti sociálního podnebí (vztahu občanů k učitelstvu), méně gest a ultimativních akcí; těch je nyní už i tak mnoho.

Chvilky nenávisti
Politické hnutí nazývané milion chvilek pro demokracii je nedemokratické. Nejde o protest intelektuálních či kulturních elit proti demokraticky zvoleným politickým reprezentantům. Je to pokus svrhnout demokraticky zvolenou vládu, premiéra; je to pokus o politický převrat, o diktátorství v politice. Legitimní je v současném typu demokracie pouze princip majority rule - princip, podle kterého větší počet hlasů dává právo na vládní moc. Majorita je základem legality. Vládne reprezentace zvolená většinou voličů. K legitimitě vlády patří, že vznikla legálně na základě práva, tedy ve volbách, a že tuto vládu většina voličů jako vládu uznává, protože funguje. Politické hnutí nazývané milion chvilek pro demokracii je arogancí, produkující ultimáta: když A. Babiš nesplní to a to, musí odstoupit. Ultimáta nejsou legální ani legitimní. Nechoď na Letnou, běžte k volbám.