Pod jménem "Artem" vystupuje lovec, který popisuje svůj pracovní den. Po krátké ranní instruktáži se jeho tým rozhodne, kam půjdou "na lov". Někteří jsou posláni do kaváren, restaurací, dokonce i nočních klubů, kamkoli, kde se mohou nacházet muži v bojovém věku. Pak začíná těžká práce. Tuto odpudivou práci, kterou mohu nazvat prací proti lidskosti, nazývají lovem. "Někdy je to jako jednat s krysou, zahnanou do kouta," řekl Artem, když vysvětloval, jak dostává své "úlovky" do dodávky a odjíždí s nimi do náborových center.

Ve svém rozhovoru tento tvor Artem vypovídá, že mají cíle, které musí splnit. „Kvůli nedostatku vojáků si sotva vybíráme a bereme všechny." Podle výpovědi zabavují lovci mužům mobily a ti ani nemají možnost říci svým rodinám, kde jsou. Jeho hrůzná výpověď, že je lepší pracovat pro TCC (Územní centrum náboru), než se před ním skrývat.

Toto svědectví mi implikuje mou osobní myšlenku, že režim, pro který tito lidé pracují, má historickou paralelu s režimem, v němž bylo určité etnikum označováno a transportováno do různých převýchovných táborů. V tomto případě jsou odlovení občané určeni k převýchově pro boj za zkorumpované oligarchy. Dovolím si poznámku, podle úřadu ukrajinského generálního prokurátora bylo od ruské invaze obviněno z dezerce více než sto tisíc vojáků, skutečný počet dezertérů by mohl být až dvě stě tisíc.