Zároveň bych nerad, aby už v základu nových hnutí se zahnízdily neduhy amatérismu, řevnivosti, osobní ješitnosti, neúcty a nedůvěry. Opakují se známé chyby ze všech lidových masových aktivit, ze zakládání někdejších politických stran a hnutí, třeba ze známého KAN v r. 1968 nebo OF v r. 1989. Dovolil jsem si tyto chyby pojmenovat.

Nedůvěra „zlatých rybiček“

Slyšel jsem mnoho odsudků na jednání některých angažovaných lidí. Stále se hledají jejich selhání, stále se vytváří ovzduší pronásledování, natáčení snímků, rozšiřování zpráv o jejich osobních záležitostech. Výchozí představa se opírá o zkušenosti, které mají běžní lidé: Každý politik by měl být chudý, nevydělávat velké peníze, hlavně ne v nějaké souvislosti s politikou. Absentují skutečné představy o jejich problémech. Ale dobře víme, že do politiky se musí dát peníze, aby byla úspěšná. Kde se vezmou? Samozřejmě od sponzorů. Ale sponzoři nepadají z nebe, většina jich sponzoruje politické subjekty z nějakého důvodu. Ten může být sice subjektivně nezištný, obvykle jde o podporu nějakého obecného směru, třeba snížení daní. Ale politik se nutně tímto sponzoringem zavazuje. Nejde to jinak. Politici, kteří jsou zároveň podnikateli, vlastně pouze mají sponzorovaného a sponzora v jedné osobě, rozdíl proti jiným žádný není.

Ale politické osoby bojující proti mezinárodním monopolům pohybující se po kluzkém ledě přece nemohou mít holé ruce. Musí být nějak zajištěni pro případ útoku. Peníze si umisťují v cizině apod. Čím je pro vládnoucí garnituru nebezpečnější politická teze, kterou opoziční politik hájí, tím více peněz opozičník potřebuje. Buď je musí mít sám nebo od sponzorů. Ale též musí mít podporu osob, které mu případně pomohou, tedy známosti. To vše se nelíbí „zlatým rybičkám“, které nejen požadují absolutní morálku od politiků, ale vytváří ve společnosti mnohdy nedůvěru na základě činů, které neodpovídají jejich „čistému“ ideálu. Pokud by se jim vyhovělo, nelze dělat odvážnou opoziční politiku, nikdo do takové politiky nepůjde. Opoziční politiku ovládnou ubožáci.

  Zde bych chtěl upozornit, že důležitá je důvěra, která se musí prověřit, ale potom už není možné nějak snadno vytvářet ovzduší nedůvěry pomocí různých pomluv na základě drobností a neustálého vytahování příběhů. Důvěra musí být pevná. Lidi, kteří se osvědčí, kteří riskují, kteří pracují nezištně, si zaslouží důvěru. Nezapomeňme, v jaké situaci se nachází, kolik riskují? Kdyby se jim něco stalo, nikdo jim nic nedá a „zlaté rybičky“, je rychle opustí.