Vojtěch Razima: Znepokojivá fakta o elektromobilech

20.01.2021 19:20 | Zprávy

O elektromobilech dostává veřejnost často jen „politicky korektní“ zprávy. Často jsou to zprávy velmi zkreslující a zamlčující to podstatné.

Vojtěch Razima: Znepokojivá fakta o elektromobilech
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vojtěch Razima, ředitel neziskové organizace Kverulant

Patrně jen odborníci například vědí, že malé elektromobily rozhodně nepřispívají ke snížení skleníkových emisí a elektromobily s dojezdem 500 kilometrů situaci ještě zhoršují.

Pokud by elektromobily měly hrát v dopravě opravdu významnou roli, bude to vyžadovat kapacitu několika temelínských bloků. To však není zdaleka jediné fatální úskalí tohoto konceptu. K tomu, aby byla elektrická energie dopravena do nabíječek, budou třeba další stamiliardové investice. Baterii elektromobilu si doma přes noc zcela nedobijete a při rychlonabíjení účinnost nabíjení snadno klesne i pod 50 procent. A pokud budeme dál dovážet levné baterie z Číny, a nic jiného nám dost dobře nezbývá, tak koupí elektromobilu rozhodně nepřispíváme ke snížení skleníkových emisí. Více již v rozhovoru s prof. Ing Janem Mackem, DrSc., proděkanem ČVUT pro vědu a výzkum a čelním představitelem Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel ČVUT.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Jan Lipavský byl položen dotaz

Mír na Ukrajině

Proč myslíte, že by USA při snaze vyjednat mír, což se jí teda zatím absolutně nedaří, měla být povinna to řešit i s EU, která se v případě uzavření míru ukázala ještě víc neschopná než USA?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Ukrajina jako katalyzátor hrozící existenční krize Evropské unie

15:49 Jiří Weigl: Ukrajina jako katalyzátor hrozící existenční krize Evropské unie

Denní glosa Jiřího Weigla